Un petit morceau de moi

*

2012-03-05T17:37:00.000+01:00

Nemyslím, že by se o životě dalo říct, že je fér. Jinak bych totiž dneska večer šla ve své nové sukni a po boku svého přítele na akci, kam jsem děsně V.I.P pozvaná. Dokonce jsem si kvůli tomu nalakovala nehty jinou barvou, než oprýskanou červenou v odstínu "právě_se_učim_na_maturitu_takže_vypadám_jako_že_si_neumím_nalakovat_nehty".
Na druhou stranu, pokud by byl život fér, nejspíš by mi nebylo souzeno napsat dneska půlku testu z matiky správně, i když jsem učení věnovala asi tak deset minut.

No prostě zůstanu dneska večer v posteli s čajem, zrovna tak jako můj milý, a pokud mě přestane bolet hlava, tak možná zvládnu i dočíst předposlední (!) knížku k maturitě.

(Mimochodem, miluju tuhle misku a nezapejkaný musli s mlíkem a banánem. Mohla bych to jíst pořád *)

100 let módy ve 100 sekundách

2012-03-04T21:53:00.000+01:00

Modrej den podruhý

2012-03-04T11:52:00.000+01:00

Další fotky ze včera, nechtěla jsem to tu moc zavalit... Jinak děkuji V. za azyl ze včerejška na dnešek a neděkuji svojí hlavě, že mě tak pekelně bolí, zrovna když se potřebuju fakt učit. Mějte se jarně!

A děkuju moc za milý komentáře u minulýho článku (a u všech dalších taky), zvedly mi náladu :)

Modrej den

2012-03-03T17:44:00.000+01:00

Modrý nebe, tyrkysovej svetr, zelenomodrý naušnice, modrá organza na mé krásné nové broži a šmoulově modrá margharita. Vykašlání se na učení a naplnění akutní potřeby jít ven a nechat se zalejt slunečníma paprskama a tvořit jarní romantično.

To be continued. (Zejtra.)

3.3

2012-03-03T11:31:00.000+01:00

Fotky z pinhole jen tak nebudou, podařil se mi totiž husarskej kousek - do krabiček jsem omylem nacpala už jednou exponovanej film. Nemůžu za to, nečekala jsem, že deset let starej film v ledničce mezi starejma mastičkama a čerstvejma vajíčkama bude použitej sakra.
Takže musím koupit film a jít znovu fotit a znovu vyvolávat.
Trochu foto faux pas.

Čtyři poznatky z posledních dvou dnů:
- Nic neumim.
- Ale to nevadí, protože mám zvýrazňovače a barevný papírky a desky na každej předmět, takže fajn.
- To, na co se nejvíc těšíte a k čemu se během příšernýho tejdne ve škole upínáte, to nikdy nevyjde podle vašich představ. Zapsat za uši a příště se netěšit.
- Je jaro!

Byl první březen, byl učení čas...

2012-03-01T13:35:00.001+01:00

Když jsem dneska jela ze školy domů, napadlo mě, jak snadno se necháme vtáhnout do šedi dnů, který nám pak připadaj jeden jako druhej. Mohla bych totiž říct, že dnešní den byl "fakt vo ničem", šla jsem do školy, byla jsem ve škole, pak jsem šla domů a tam jsem se učila. Jo. Šedivej hnusnej nudnej den.
No a nebo to můžu vzít jinak.
Ráno jsem snídala fascinující karamelovej croissant a oblíkla jsem si oranžovou (!) sukni. Pak jsem psala klauzuru z češtiny a obávám se, že jsem zase udělala z úvahy fejeton, ale tak co no, maturita je až za dva měsíce :). Hodinu ZSV nám náš milý profesor, jehož životní náplní pravděpodobně je nám dokazovat, že není gay, i když nosí kšandy (!) s medvídkama (!) a říká nám dušinky, opepřil poměrně podrobným popisem různých způsobů požívání alkoholu včetně zavedení tamponu namočeného ve vodce. (šílený. vim. na druhou stranu, den vám po takovejhlech storkách fakt přijde míň šedivej.) Cestou na tramvaj jsem potkala úžasně barevnou slečnu, která měla oranžový vlasy, jasně zelený tepláky (kalhoty bych to fakt nenazvala, spíš takový ty "nasrávačky") a zářivě oranžový podkolenky a mě pobavilo, jak na ní všichni zíraj. A pak jsem si vzpoměla, že jsem si měla ve vestibulu metra dobít opencard, tak jsem se tam vydala a na schodech jsem prožila svý znovuzrození poté, co jsem šíleně zakopla, kus letěla, všechno ztuhlo, mě prolítlo hlavou tisíc myšlenek včetně tý, že až dopadnu, tak to bude pekelně bolet, a pak jsem nějakým úplným zázrakem nabrala rovnováhu a dopadla zas na nohy a nestal se ze mě mastnej flek dole pod schodama.
A pak jsem potkala starýho pána, co měl svý šediny obarvený na černo a přemejšlela jsem, kam se poděla stařecká moudrost a úctyhodné šediny a všechny tyhlety věci.

Doma na mě sice nečekal oběd, takže obědvám suchar a vanilkovej rooiboos, ale zato jsem ve schránce našla obálku od jedné slečny/paní z Fleru a z té na mě vykoukla nejkrásnější brož na světě, na kterou jsem se hrozně těšila a kterou se odměňuju za to, že se aspoň snažím (!) dělat něco na maturitu a tak.

Favourite books I.

2012-02-28T19:58:00.000+01:00

(Článek pro marodící Káju ;)

Čtu ráda a hodně, a v posledních dvou týdnech kvůli maturitě přibližně tak knížku za den, někdy i dvě. Čtu v posteli, v tramvaji, po cestě (a občas narážím do sloupů, nebo do lidí, ale nedělám to často, jen když něco prostě nemůžu přestat číst), ve škole o přestávce, i pod lavicí při hodině (všimla jsem si, že jak se blíží maturita, čím dál tím více spolužáků si taky čte pod lavicí místo hraní her na noteboocích).

Takže, kdyby se vám chtělo, můžu vřele doporučit (bráno odshora)...

• Hrabě: Blues pro bláznivou holku - Asi jedinej českej 'beatník', jeho atmosferická poezie vás vtáhne do šedejch ulic socialistickýho města, do barů, do kouře z cigaret a skvrn od rozlitýho vína a do světla růžovejch neonů. A budete si přát, aby vám přítel psal takový verše.
• McEwan: Pokání - Možná jste to viděli zfilmovaný, to je taky skvělý, líbila se mi na tom hlavně práce kamery a Ceciliiny zelený šaty v jedný z prvních scén. Ta knížka je ale lepší. Na poprvý mi to tak nepřišlo, vlastně mě ani nezaujala, ale tak nějak jsem ji asi dorostla a když jsem ji nedávno četla znova, naprosto mě uchvátila. Mistrně napsaný. Když čtete pozorně, každý slovo, jste rázem tam. Jste Cecilie Talisová, jste Robbie, jste Briony. A pokaždý když to čtu, věřím, zas a znova, že to dopadne dobře a že se Robbie z Normandie k Cecilii vrátí. A zas a znova u toho konce brečím. A to mě dojme málo co.
• Orwell: Farma zvířat - Asi nepotřebuje komentář, předpokládám, že to všichni znají. A kdo ne, měl by se stydět :) Jinak jsem to viděla i zfilmovaný jako kreslenej film (takovou poměrně starou verzi) a musím říct, že to není zrovna animák pro děti, žádná Shaun The Sheep teda.
• Myrer: Poslední kabriolet - parta mladejch krásnejch američanů studujících na univerzitě, krásný holky, jazz, whisky, pivo, flákání se na pláži a cesty na party v zelenym kabrioletu. Idylka. Ale jenom do chvíle, než Japonci vybombardují Pearl Harbor. Jedna z mých nejmilejších knih vyprávějící příběh jedné americké generace, její bezstarostné mládí, které násilím přeruší druhá světová válka, a následný návrat do 'normálního života'.
• Forsyth: Den pro šakala - Stěžejní dílo špionážního thrilleru. Ten film podle toho stojí za prd, ale ta knížka je skvělá! Podaří se profesionálnímu najatému vrahovi zavraždit francouzského prezidenta Charlese De Gaulla, nebo ne?
• Clavell: Král krysa - Druhá světová válka z jiného úhlu pohledu, Clavell vycházející z vlastních zážitků líčí utrpení spojeneckých zajatců za druhé světové války v japonském zajateckém táboře v hlubinách asijské džungle. Realistické, strhující a napínavé.
• Plathová: Ariel - Jednoznačně nejlepší básnířka ever. Nemám co dodat. Přečtěte si Ariel a taky její vpodstatě autobiografický román Pod skleněným zvonem.
• Čapek: Bílá nemoc - Spíše jen proto, že mi to zrovna leží na stole, než že by se to řadilo mezi moje nejoblíbenější knihy. Nicméně pokud drama a pokud české, tak tohle :)
• Vian: Pěna dní - Fascinující fantaskní příběh dvou párů žijících v jakési surrealistické Paříži, kde ve vodovodním kohoutku číhají úhoři, sluneční paprsek, který vám svítí do očí můžete prostě ulomit, z hlavní pušek rostou květiny, v bytě si s vámi povídají myši, sníh netaje a oční víčka si můžete zastřihnout. Například. V Pěně dní je možné všechno a bohužel i to, že vám v plíci vyroste leknín a vy na to umřete - kniha je vlastně jakýmsi kouzelným snem, jež se postupně mění v noční můru. Doporučuju!
• Kerouac: Podzemníci - Zajímavej pohled do života americký beatnický generace, nicméně doporučuju číst minimálně pod silným vlivem alkoholu, nebo ještě lépe nějakejch drog - Kerouac sám to psal pod vlivem benzedrinu (ne, neberu drogy a nepropaguju drogy, nicméně tahle knížka je na to teda jako dělaná).
• Camus: Cizinec - Jsem na straně 14, takže zatím těžko říct, nicméně mám existencionalisty ráda a vypadá to dobře, takže... už předem doporučuju :)

A co čtete rádi vy?

Mám ráda

2012-02-27T20:30:00.000+01:00

Mám ráda, když se ráno probudím a střešním oknem nad postelí můžu zahlídnout první paprsky jarního slunce. Když jdu do školy na devátou, takže si můžu ráno v klidu posedět u kafe v červenym hrnku a princeznina dortu z IKEA.

Mám ráda, když mě slunce donutí usmívat se na svět kolem sebe cestou do školy a když mi při hodině angličtiny rozzáří mý červený vlasy. Mám ráda, když mi M. řekne, že mi to sluší a mám ráda starý flanelový košile, spaní v nich a poslouchání Nirvany.

Mám ráda zvláštní příběhy, který přečtu jedním dechem, takže mám ráda Viana a jeho Pěnu dní (recenze na vyžádání a za úsměv a sluneční paprsek).

Mám ráda to, jak se ztrácím v Kerouacových textech, který čtu, aniž bych je pořádně vnímala a jen to prostě prožívám.

Mám ráda vůni vanilky a svojí potkanici Vanilku, která mi z talíře rizota krade zrníčka rejže a šupinky sýra.

Mám ráda italský slovíčka, obzvlášť, když mě z nich v posteli zkouší můj milý. A mám ráda, jak se mi směje, že nad 'i' píšu kroužek místo tečky.

Mám ráda čistě povlečenou postel a bílý povlečení s naprosto nepatrnejma kytičkama.

Don't waste your time

2012-02-26T15:04:00.000+01:00

Uklízím si v pokoji, na stole, ve skříni, v duši, v srdci, v hlavě... Ve vzduchu je jaro. Je čas na změny a tak.
A ty budou letos na jaře stát za to, takže je potřeba bejt připravená, s čistým štítem a sluncem v duši.
Mám toho hodně, ale je mi fajn. Až do nedávna jsem se vymlouvala, že nestíhám číst, že nestíhám dělat tohle nebo tamto. Blbost, byly to jen výmluvy - teď, když prostě musím, tak vidím, že se toho dá za určitej čas stihnout asi tak pětkrát víc, než jsem myslela. Prostě všechno jde, když se chce. A to mě strašně povzbuzuje, naplňuje a tak... Už nikdy nechci ztrácet čas.

Při úklidu jsem našla svý starý hippísácký triko,takže teď budu chodit po světě s brkem a barevnym trikem (to jsou rýmy!) a proklamovat "Lásku, mír a trávu všem", nebo tak něco.

A ke sbírce fotek nad postelí mi přibyla naše společná s Verunkou a Kájou od M., děkuju *

Výroční výlev

2012-02-25T10:22:00.000+01:00

Skoro tomu nemůžu uvěřit, ale je to fakt přesně rok, co jsem začla psát tady do týhle výlevky pocitů, zážitků, nápadů a stížností. Nepřestalo mě to bavit, nezrušila jsem to tu a dokonce to tu pár lidí pravidelně čte, což me hrozně těší :) Měla bych jít dělat něco do školy, takže se tu nebudu dlouho vykecávat, jen jsem vám chtěla poděkovat za přízeň a komentáře a tak a doufám, že se mi tu bude i další rok dobře vylejvat srdíčko.

Fotky jsou ze včerejšího klubovýho hudebního festivalu Žižkovská noc, kterýho jsem se účastnila jako děsná fotografka, měla jsem i takovou tu visačku, hehe :)

What makes me happy...

2012-02-23T14:39:00.000+01:00

Nestíhám vyvíjet prakticky žádnou společenskou aktivitu, pokud nepočítám chození do školy, u kterého je ale míra společenskosti a vpodstatě i aktivity poněkud diskutabilní.
Chodím do školy a po škole do knihovny pro novou dávku knížek, nebo domů, zpracovávat otázky, případně něco jiného, co se školy týče- třeba dneska je to poslední kapitola seminární práce.
Upřímně, tohle mě zniči. Ani ne tak to učení, to mě dokonce i docela baví, ne to, že musím něco dělat, ale to, jak strašně málo jsem s přítelem a kamarády. Naštěstí si to snad zítra budu moct vynahradit na koncertě.

No ale snažím se bejt co nejvíc pozitivní, takže mě alespoň částečně těší:
• dvě nový trička, do kterejch jsem se zamilovala a ikdyž se odmítám rozplývat nad hadrama, tak nad nima se prostě rozplývat budu
• nějaký další drobnosti, který mě baví nosit, a z nichž žádná nebyla dražší třiceti korun
• fakt, že mám vypracovaný všechny otázky z psychologie
• přírodní kosmetika, kterou už za nic nevyměním
• belgický pralinky
• 92 lidí, co to tady prej čtou (a dalších 13 na bloglovinu :) a milý komentáře, který mi tu necháváte, díky! :)

A woman without curves...

2012-02-22T18:28:00.000+01:00

...is like jeans without pockets, you don't know where to put your hands... To jen tak k tomu, že jím jako nezavřená, nebo jako ani ne, jím docela rozumně, ale rozhodně víc, než před plesem a váha se mi už zase nelíbí.

Ale! Jsem hrozně akční! Adéla mi dokonce řekla, že srším energií, hahá! Střídaj se u mě totiž dvě období - období strašný lenosti, pohodlnosti, chuti dělat jenom věci, co mě baví a kašlání na všechny povinnosti a období, kdy mě některý povinnosti dokonce i bavěj. To to potom dopadá tak, že stíhám bejt ve škole od sedmi do čtyř, přečíst dvě knížky, udělat si z nich zápisky a udělat si nanečisto maturitní didaktickej test s poslechem z francouzštiny na dvojku (bez jakýkoliv přípravy, jupí, už si zase trochu věřim!)

Jo a jinak nejlepší učení je učení se psychologie s Adélkou v Dobrý trafice, ale musíte si dát medovník a nesmíte se učit zas moc.

Pinhole nábřeží

2012-02-20T20:19:00.000+01:00

Martinova dokumentace mého nedělního dírko-komorového snažení :)

Panoramatická dírková komora - film je v ní umístěn po zadní stěně krabičky do půlkruhu

Dírková komora podruhé

2012-02-20T07:27:00.000+01:00

Nejkrásnější odpoledne za poslední dobu... Nábřeží, stativ, můj foťák bez objektivu, jen s pinhole (viz minulý článek), můj přítel a úžasně dramatický mraky nad Vltavou. A potom pistáciovej cupcake a karamelový kafe
v Panerce. Bylo nám skvěle a vzniklo při tom tohle:

Dírková komora poprvé

2012-02-19T10:35:00.000+01:00

   Fotky a foťáky jsou dneska kam se podíváš. Čím dál tím více lidí je hrdým (či méně hrdým, to většinou záleží na tom, jestli si na ní pracně vydělali, nebo jestli stačilo lusknout prsty na rodiče) majitelem digitální zrcadlovky, ještě více lidí cvaká na nějaký ten kompakt a asi každý občas něco cvakne na mobil- někdo proto, že potřebuje v danou chvíli něco zachytit a lepší přístroj u sebe nemá, někdo prostě proto, že mu kvalita fotky nepřijde podstatná.
Ostatně kvantita vítězí nad kvalitou na celé čáře, cvakáme bez rozmyslu a zaplňujeme si harddisk počítače gigabajty strašně uměleckých fotek.

   No, ale o tom jsem mluvit nechtěla. Chtěla jsem mluvit o svojí narůstající zálibě ve focení jinak. Začalo to podzimním focením Yashicou, ze které jsou fotky třeba tu nebo tady. A pokračuje to tvorbou mojí maturitní práce z výtvarky, se kterou jsem začala včera. Tvořím pinhole.

   Možná jste už o pinhole, neboli dírkové komoře, něco slyšeli.
Jde o to, že se vezme plechová krabička, do tý se udělá dírka, ta se přelepí černou neprůhlednou páskou, do krabičky se v absolutné tmě narve kus filmu a hledá se vhodný objekt na vyfocení. Když je objekt nalezen, postaví se před něj krabička a na určitý čas (například pět sekund, ale záleží na světelných podmínkách) se strhne ona černá páska z dírky. No a pak se filmový políčko zase v absolutní tmě vyndá a v něčem, co nepropouští světlo se odnese do fotolaboratoře na vyvolání.
Včera jsem takovou dírkovou komoru vytvořila a dnes s ní, doufám, půjdu něco vyfotit.
Vytvořila jsem ale také něco jako digitálná dírkovou komoru- udělala jsem dírku do krytky těla zrcadlovky, takže výsledky mohu hned vidět na displeji, což mi pomůže stanovit správný čas expozice při focení pravou dírkovou komorou.

   Včera jsem s tím dělala nějaké pokusy, je to docela zajímavá zkušenost, když nemůžete použít hledáček, takže vlastně nevíte, kam míříte a co vyfotíte, o nějakém zoomu nemluvě.
Nadchlo mě to, tohle jsou první pokusy, bez jakýchkoliv úprav v počítači:

V podstatě jsem si doma sama vytvořila takový primitivní objektiv a dírková komora je takový primitivní foťák. Ty fotky mají určité kouzlo, které digitální fotky asi nikdy mít nebudou.

Ráda tu uveřejním návod a fotky z tvorby, pokud by to někoho zajímalo.

Poetické Krásné ztráty

2012-02-18T11:32:00.000+01:00

Včerejší autorské čtení v Krásnejch ztrátách, vinnej střik a cesta do Suchdola. U kamaráda v Suchdole víno a víno a jediná cigareta, která mi ani nechutnala. Zvláštní. Pouštění klasický hudby na nejvyšší hlasitost a děsný trsání na ní a rozjímání o ničem s Luďkem do bůhví kolika. Pak došlo víno a chleba na topinky (měli takovej ten topinkovač, jak z něj vyskakuje chleba!) a sýr, takže jsme šli spát. A gauč, kterej mi Luděk gentlemansky přenechal, byl širokej asi jako rakev.

What's in my bag...

2012-02-16T14:56:00.000+01:00

Nevím, jak vy, ale já jsem co se týče obsahu kabelek děsnej voayer, fascinuje mě mikrokosmos v tašce každé ženy tím, jak je specifický a jak obsahuje...prostě všechno. Zatímco kluci strčí do kapsy mobil a peněženku, popřípadě mptrojku, příslušnice něžného pohlaví jsou připraveny na každou situaci i za cenu bolavého ramene.
A protože mám fotky obsahu tašek hrozně ráda a protože mi přijde nefér jen okukovat ostatní, vyšla jsem taky s kůží na trh.

Základní verze programu MyBag obsahuje:

Kapesníky - vždy a všude. Mám rýmu asi 366 dní v roce. Kafák ze Starbucksu, který jsem dostala od milého a je to jedna z nejlepších věcí na světě. V zimě zaručuje teplý kafe nebo čaj po celou cestu do školy a část první hodiny a v létě zas udržuje broskvovej čaj s ledem opravdu ledovej. Peněženka, protože no money, no funny.
iPod - bez komentáře, JÁ + ON = VSL. Krém na ruce, nejlépe vanilkovej - naprostá nezbytnost. Miniparfém Hermés. Mobil samozřejmě. Diář Moleskine bez kterýho bych asi zapoměla úplně všechno. Klíče. Černé gelové pero a do školy čím víc barevných propisek a zvýrazňovačů, tím líp. Tady jsem minimalistická, ale ve skutečnosti by si moje psací potřeby zasloužily vlastní fotku. Žuvačky. Lžička! Naprosto nepostradatelná, protože si hrozně ráda kupuju k svačině nebo obědu jogurt nebo tvaroh. A navíc... člověk nikdy neví, jaký jídlo potká a co se může stát horšího, než že vám spolužák nabídne lahodně vypadající dort a vy nemáte lžičku, žejo. I když, uznávám, jíst se dá lecčíms :) No a kosmetická taštička obsahující další mraky nepostradatelnejch blbinek.
Na podzim přidávám deštník, v létě sluneční brejle, v pátek večer zapalovač a zubní kartáček, a na příjmačky, soutěže nebo jinou důležitou událost gumovou kachničku pro štěstí.

A co sebou prostě musíte tahat vy? :)

Vzpomínky na léto

2012-02-15T22:10:00.000+01:00

Ne na to loňský, ani předloňský, ale mám pocit, že to ještě před tím. Na jedno z nejlepších lét vůbec.
Nějak to na mě vypadlo z archivu v rámci nostalgickýho prohlížení starejch fotek (už zas) a uvědomila jsem si, že jsem už dlouho nevyfotila něco takovýho... Asi na to prostě jen není správná atmosféra a příležitost.
Třeba to v létě bude lepší.

Details

2012-02-13T20:18:00.000+01:00

Opravdu ráda fotím věcí kolem sebe v době, kdy se mám učit.

12/2/2012

2012-02-12T12:43:00.000+01:00

Pěkný datum. Mám ráda pěkný čísla a pěkný data a budík si zásadně nastavuju na hezký časy jako je 07:07 nebo 09:39. Ne že bych si toho při vstávání všimla, ale prostě je to takovej můj zvyk.

Utekla jsem od maturitních otázek a pokusila se něco nafotit, což byl chvílema nadlidskej úkol, protože pes je momentálně puberťák, takže má období nevadí-mi-že-ti-vyrvu-ruku-z-ramene-protože-támhleta-fenka-je-taková-děsná-fešanda. Takže tak no. Jo a ty fotky je asi lepší si rozkliknout, aby bylo aspoň něco vidět.

Výbornej výraz "Neser, mami, jo?" :D

Záchrana každého nudícího se a mrznoucího studenta. Mňam!

Studijně

2012-02-09T15:12:00.000+01:00

Poslední čtyři otázky z psychologie a pak se vrhnu na další předmět... Za oknama bílá Sibiř, romantika jako blázen, padající vločky, doma zima, který se snažim bránit dekou z IKEA za devět korun, co si jich takovej pán, nápadně bezdomoveckého vzhledu, odnášel celou igelitku. Maturitní otázka číslo pět, psychologická problematika lidí bez domova. Hurá.
Z postele jsem si udělala pracovní stůl, kterej mám na rozložení všeho učení moc malej. Feng šuej by zaplakalo.
Tak bábovku od babičky, hrnek s kafem a jedem. Uzavírejte sázky, jestli mi z toho hrábne dneska nebo za tejden a jestli přiberu pět nebo deset kilo.

Ostříhaná

2012-02-08T21:22:00.000+01:00

Usoudila jsem, že je možná na čase nechat někoho, kdo tomu rozumí, aby mi ostříhal vlasy. Do včerejška jsem se posledních šest let stříhala sama doma a nepřišlo mi, že o něco přicházím, ale musím uznat, že nechat se ostříhat od někoho jiného má taky něco do sebe.
Ale připadám si trochu jako nahá.

Šedo

2012-02-06T14:20:00.000+01:00

Vlivem vypracovávání maturitních otázek jsem se stala až zoufale nekreativní a nejsem schopná napsat něco kloudnýho, což mě značně rozčiluje. A kvůli tomu příjemnýmu počasí venku zas nejsem schopná něco pořádnýho vyfotit.
Všechno kolem mě mi přijde šedivý a nudný a nic mě nebaví.
Potřebuju inspiraci, něco, co mě vytáhne z týhle šedi. Polib mě, nějaká múzo. Prosím.

Viadukt na trase Brest - Morlaix, květen 09

Výstava La Maison by Koto Bolofo aneb Hermés party

2012-02-03T11:17:00.000+01:00

Hermés party, kde nikoho neznám.
Pozvánka. (Kterou jsem si hrozně chtěla nechat a oni mi ji u vchodu vzali, pcha)
Krize ohledně oblečení.
Vlastnoručně vyráběný a poněkud punkový psaníčko.

Smíchání těhlech ingrediencí nemohlo dopadnout dobře, alespoň na první pohled, ale nakonec se z toho vyklubal fakt příjemnej večer. Fotograf byl sympaťák, výbornýho vína neomezeně po všechny, jídlo naprosto delikátní a dokonce jsem se ani nenudila, protože jsem potkala okouzlující Beátku a o zábavu jsme se už postaraly. A víno se teda taky postaralo :)

Celá akce byla vlastně vernisáž výstavy fotek Koto Bolofa, který sedm let fotil tajemná zákoutí práce v Hermés a svou práci zkompletoval do jedenácti knih fotografií s prostým názvem La Maison.
Zde s mistrem, mistr štramák, já už poněkud pod vlivem.

Děkuju Beátce za společnost a Martinovi za fotky :)

Party's over

2012-02-01T08:54:00.000+01:00

Tak jo. Maturiťák je za mnou, jarňáky předemnou a jeden náš profesor se nechal slyšet, že kdo nezačne alespoň minimální přípravu na maturitu o jarňákách, ten to bude pak horkotěžko dohánět. Mávla jsem nad tím rukou, ale když si to spočítám, tak po jarňákách budem do školy chodit už jen dva a půl měsíce a pak už je tu maturitka... nemluvě o tom, že praktickou část z výtvarky si musím odbýt už v dubnu...
Takže konec oslav a flákání, jde se makat... Prozatím jsem si uklidila pokoj, aby mi v něm bylo hezky a nakoupila všechny takovýty nezbytný studijní kraviny, jako třeba hezký desky na maturitní otázky, zvýrazňovače, barevný papírky a tak. A co teď? No, tak mám tu tři nový epizody seriálů, který sleduju, pak bych si taky mohla uklidit skříň, večer je Hermés party, potom zejtra s holkama na kafe a přespání u V.,... Aha. Hodně se toho naučim! :D

Sushi

2012-01-31T16:11:00.001+01:00

Protože se znám, nedávala jsem si jako novoroční předsevzetí nic takovýho jakže "zhubnu", "budu cvičit", "budu se učit" (nepočítám předsevzetí "odmaturuju" :), "budu na všechny strašně hodná" a tak... Ale jedním z mých netradičních předsevzetí bylo ochutnat sushi. Je teprv jednatřicátýho ledna a voilá, už mám první předsevzetí po dnešním milém odpoledni s Verunkou splněno.
Rozhodně to byla zajímavá zkušenost a nebráním se tomu zajít někdy na running sushi, protože prostě představa jídla, co ti jezdí až pod nos a můžeš ho sníst kolik chceš je strašně lákavá, i když jsou to syrový ryby a kdovíco podivnýho ještě.

Nejsem mrtvá, i když bílá jsem na to dost...

To poslední jsou smažený banány a kupodivu byli strašně dobrý.

Maturiťák do třetice a nejlépe

2012-01-30T23:59:00.000+01:00

Rozplývání se nad maturiťákem už asi bylo dost, alespoň tady takhle veřejně, takže já se dál budu kochat pohledem z postele na šerpu a růži, prohlížením fotek a posloucháním naší "předtančovací" písničky a uveřejním zde už jen pár posledních fotek...
Aneb to nejlepší nakonec, tedy fotky s lidmi, kteří pro mě na plese mimo třídu byli těmi nejdůležitějšími :)

S Terezkou a Kájou :*

S Lídou a Anežkou, slečnama, který znám od narození... :)

A jeden family pack na závěr... Podotýkám, že je to family pack značně neúplnej, protože tu chybí moje další sestra a tři bratři.

Maturitní ples podruhé

2012-01-30T00:12:00.001+01:00

Nad těma fotkama se mi chce trochu brečet. Stejně jako když jsem si šla pro šerpu. Stejně jako když jsem si musela svléct šaty a převléct se do oblečení na after party, když jsem věděla, že už si je nikdy neoblíknu, alespoň ne pro tu samou příležitost. Stejně jako když jsme po plese vylezli ven a při rozdělování v šatně nalezenejch camelek jsme si slíbili, že tahle party a tahle noc neskončí. Skončila, bohužel.

Naše bezkonkurenčně nejlepší předtančení

Z nácviku... :)

Nejlepší maturitní ples!!!

2012-01-28T15:29:00.001+01:00

Moje obavy se nenaplnily, můj maturitní ples byl jeden z nejlepších večerů, které jsem kdy zažila a absolutně nejlepší ples, na kterém jsem kdy byla.
Jasně, bylo to strašně náročný, při nácviku jsme předtančení kazili jak to jen šlo, ale pak naostro jsme to (alespoň já s mým tanečním partnerem :) zatancovali úplně nejlíp, nikdy předtim se nám to tak nepovedlo... Lidi byli nadšený, a nejen z našeho vystoupení, ale z celýho večera a já sem se mohla učervenat k smrti, když mi třídní poděkovala s tím, že bezemě by ten večer vůbec nemohl bejt a nebo kdyby, tak o dost horší, než jak se povedl.
Jsem hrdá tak trochu na sebe, ale hlavně na svojí třídou, na svý kamarády a kamarádky, kteří mě přišli podpořit (díky Kájo!), na svý rodiče, který byli celej večer strašně skvělý a tak vůbec, všem děkuju a jsem strašně dojatá a tak...
Kromě šerpování a předtančení jsem si užila i skvělý debaty s opilejma profesorama a profesorkama, třikrát blues s milým (nic jinýho tancovat neumíme :), pivo s tatínkem, zopakování si předtančení ve dvě ráno, když skončila kapela a už skoro všichni odešli (protože nám bylo líto, že po tolika týdnech práce jsme to před lidma tancovali jen jednou :), cestu na after, při který sme v nočním buse zpívali Gaudeamus Igitur, after, kde naše anti-disco třída nejvíc trsala a cestu v šest ráno domů...
Skvělý, úžasný, dokonalý...

Přikládám prvních pár fotek, které fotil tatínek, ty od oficiálního fotografa (mého milého :) budou snad zítra.

Stužkujeme primány (jsem ta druhá zprava :)

Začátek našeho předtančení na téma Podmořský svět :)

Jinak šaty (na fotkách vypadají modře, ale ve skutečnosti jsou spíš do zelena) mám od švadleny, sama jsem si je navrhla a vybrala si látku a jsem na ně hrdá :)
Česala mě Durduin, hrozně příjemná a krásná slečna a pokud se chystáte na ples, svatbu nebo na cokoliv jiného, tak vřele doporučuju její služby, protože umí vytvořit krásný účes, který mi vydržel od čtyř odpoledne, kdy mě česala až do šesti do rána, kdy jsem jela domů a přežil všechno tancování, válení se po zemi (v rámci předtančení), objímaní, převlíkání šatů, prostě všechno!

24 hodin do plesu

2012-01-26T20:23:00.000+01:00

Těšim jsem. A jsem nervózní. Strašně. Bojím se, že jsem při organizaci plesu něco pokazila. Mám pocit, že bychom potřebovali trénovat předtančení ještě alespoň tři dny v kuse, abychom s tím mohli vylézt před stovky lidí.
Za 24 hodin touhle dobou už budu stát v tom krásnym sále, kde jsem se sedm let předtím vždycky mačkala, abych viděla na šerpování starších spolunavštěvovatelů našeho ústavu. Za 24 hodin se budou lidi mačkat kvůli mě.
Za 24 hodin půjdu za zvuku Final countdown od Europe po přečtení mého jména přes celý sál. Všichni na mě budou zírat. A... Já se asi rozbrečim. Jako se mi to málem stalo dneska, když jsem připravovala fotky na něco jako tablo, prostě na takovou nástěnku, na které budou na plese vystaveny naše fotky za celých osm let. Nějak mi došlo, že až tenhle rok skončí, už nikdy nepojedu se třídou na hory a nebudu po večerce kouřit vodnici na pokoji a prolejzat oknem ven na střechu a chodit bosá po sněhu, už nikdy nebudu řešit platonický lásky ke spolužákům, už nikdy nebudu tajně pít na školních akcích, už nikdy nebudu nadávat na naší třídní a další učitele, už nikdy to nebude takový... Jako těch osm let. Mám ráda změny, vážně. Změna je život a tak dál. Ale tohle bude těžký.

Držte mi palce, ať to za těch 24 hodin dobře dopadne, ať nezakopnu o šaty a nerozbiju si pusu, ať mi není při předtančení moc vidět pod sukni a ať se na after party neotrávím alkoholem.
Já si taky držim palce.

Fotka z loňského společenského večera, který jsme také organizovali. Další z neopakovatelnejch vzpomínek...

Čtyři dny do plesu

2012-01-23T21:01:00.000+01:00

Těšim se jak malá holka. Jo, je to jenom ples. Jasně.
Ale nějak si nemůžu pomoct a těším se na něj asi tak jako jsem se těšila na osmnáctiny nebo na první pusu. Je to prostě událost, která je jen jednou za život. Koneckonců i tu svatbu si člověk může zopakovat, ale maturiťák, pokud po něm následuje úspěšná maturita (ať už v řádném, nebo opravném termínu), je v naprostý většině případů opravdu jen jeden...
Protože ho mám prakticky celý na starost, tak v noci nespím hrůzou, že jsem na něco zapoměla a přes den usínám, protože v noci nespím a protože lítám od čerta k ďáblu (čti od šatů na předtančení k šerpám a kytkám) a snažím se to všechno nějak zvládnout.
Připravuju si šaty, vybírám k nim šperky, barvím vlasy načerveno, učím se nazpaměť harmonogram, dopuju se zázvorovym čajem s medem a toustama s cibulí, abych se aspoň trochu chránila proti případnýmu nachlazení a modlím se, aby to v pátek všecko klaplo.

Držte mi palce :o)

Vzpomínky na Paříž

2012-01-22T12:58:00.000+01:00

Chci se tam zase vrátit, čím dřív, tím líp. Miluju to tam. A ne jenom kvůli macronkům od Ladurée a podobnejm kravinám, ale kvůli tý atmosféře a kouzlu, který pro mě má celá Francie.
Mamka dostala včera nabídku od své kamarádky, abychom za ní přijeli do Grenoblu, takže pokud to vyjde, tak v nejbližší době, ještě než začne shon kolem maturity, pojedu do Grenoblu :)

DIY psaníčko aneb...

2012-01-21T12:29:00.000+01:00

...podělej se sám.
Fakt. Až vám zase nějaká krásná blogerína bude tvrdit, že vyrobit si krásné a elegantní psaníčko je jednoduché a děsně cool, nevěřte jí.
Výroba obsahuje spousty pokažené látky, popraskané nervy, lepidlo všude a výsledek nijaký. A ani zdaleka to nepřipomíná nic jednoduchého a cool. Nicméně můžete to, stejně jako já, zkusit.

Budete potřebovat: Psaníčko libovolné velikosti (moje je A5, cena 13 korun), nůžky, lepidlo (použila jsem chemopren přestože není vhodný na lepení PP a PE, ale neměla jsem jiné po ruce), oboustranou pásku (mnohem užitečnější, než chemopren, ale našla jsem ji až v půlce tvoření), něco na zdobení, pokud chcete, látku a něco na zlepšení nálady (doporučuji růžové svatomartinské :)

Postup je jednoduchý- vezmete tu pitomou plastovou obálku a olepujete ji látkou tak dlouho, dokud to nezačne vypadat trochu k světu a dokud vám nepřestanou být vidět různý přes sebe položený části. Byl to boj, ale nakonec jsem se tomu nějak dobrala.

Poznámka na okraj: chemopren zasychá dlouho a během schnutí se látka ráda odlepuje, takže je nutno ji něčím zatížit:

Protože se psaníčko logicky asi nedá olepit tak, aby alespoň jeden "šev" nebyl vidět, použila jsem zakrytí onoho "švu", který mi vyzbyl na zadní straně psaníčka, širokou stuhu v barvě slonové kosti, která se nějakou náhodou zrovna válela na stole, na kterém jsem tvořila. Zároveň mi posloužila jako dekorativní prvek...

Takže výsledek (fanfára!):

No, možná si ho vezmu na ples (je vytvořené ze zbytku látky z mých šatů, ve skutečnosti je to trochu jiná barva, než na fotkách), ale Hermés party budu muset ještě zvážit, to by byla možná příliš velká známka punku :)

In vino veritas

2012-01-21T10:34:00.000+01:00

Včera večer, když jsme s M. hlídali moje malé sourozence

Bonusovka :)

Překvapení!

2012-01-18T22:10:00.000+01:00

Válím se v posteli u notebooku, snažím se donutit k tomu, abych se (ano, už zase) pustila do čtení Dity Saxový, dělám všechno možný jen ne to, co bych měla a najednou telefon...
Pojď mi otevřít.
Překvapeně běžím.
Objetí.
Růže schovaná za zády.
Strašná euforie. Ani tak nejde o tu růži jako takovou (i když, přiznávám, i ta mě neskutečně potěšila, protože jich moc nedostávám), ale o to, že ho to napadlo. Že si vzpoměl. Že po celym dni v práci a dvou pivech s kamarádama nešel rovnou domů a spát, ale že našel květinářství otevřený v deset večer a jel za mnou,
aby mi udělal radost.
Sakryš, cejtim se jak čerstvě zamilovaná třináctka. Poklepete si na čelo, že tak vyvádim z jedný kytky.
Ale mě to prostě strašně potěšilo. Náladu jsem celej večer neměla nic moc, velká část mejch myšlenek se týkala našeho vztahu, toho, jak je to pro mě teď těžký, když pracuje a nemá čas. A najednou tohle,
jako by mi četl myšlenky.

Jo a mimochodem (aby to tu byl správnej blogísek :D), jsem pozvaná na Hermés party nebo večírek nebo jak to nazvat a jsem z toho pěkně nervózní, protože se obávám, že ať si vezmu na sebe cokoliv (správné téma na správnej blogísek!), budu vypadat jako šmudla vedle slečen a mužů, kteří se v Pařížské oblékají
od hlavy až k patě...
V návalu zoufalství jsem dneska po nácviku předtančení vyrazila shánět nějakou rozumnou sukni
(čti: společensky přijatelnou, nikoliv tedy styl "punk's not dead" nebo "jsem hipík a mám vás všecky ráda"). Nesehnala jsem.
Podařilo se mi ale najít pěknou obyčejnou bílou košili, ke které si plánuju vzít černé kalhoty, černé boty na podpatku, výraznější naušnice a červenou rtěnku. A psaníčko, které se chystám o víkendu vyrobit.
Co myslíte? Použitelný? Nebo vás napadá něco lepšího? Nejlépe bych potřebovala nějaký originální nápad, který by nenápadně zakryl fakt, že mám kalhoty z HaM a košili z Gate.

Tři roky

2012-01-17T06:48:00.000+01:00

Je to asi nepopsatelný slovama.
Za ty tři roky, co jsme spolu, se toho stalo strašně moc. Dobrýho i špatnýho, a obojí nás sblížilo tak, že si neumím představit život bez něj. Neumím si představit, že bych neměla jeho, nebo že by to byl někdo jiný, komu bych brečela na rameni, koho bych líbala a sdílela s ním nejosobnější věci. A ani si to představovat nechci.

Děkuju *

Ryba zkřížená s disco koulí

2012-01-16T16:44:00.001+01:00

Včera se mě můj milý ptal, kdy sundám ty vánoční hvězdy, které mi visí nad postelí. Odpověděla jsem, že nikdy, protože dokud tam visí, tak je zima a dokud je zima, tak logicky není jaro a dokud není jaro, tak není maturita.
Ano, jsem dětinská, ale tak nějak si nepřipouštím, že na jaře prostě maturovat budu. O příjmačkách nemluvě.
A tak mi dál visí nad postelí vánoční hvězdy, venku sněží a já jsem v klidu.

I když... Ačkoliv to bude "maturitní jaro", asi se na něj stejně těšim... Dneska jsem čirou náhodou objevila levný baleríny a tak jsem si je koupila, abych to už na jaře nemusela řešit (nesnaším nakupování bot!) a když jsem si tak vykračovala domů, a pohupovala béžovorůžovejma balerínkama v ruce, začla jsem se na to jaro prostě chtě nechtě těšit.
A koupila jsem si strašně krásně modrý naušnice (ne že by to na tý fotce vyniklo teda...) a prsten, o kterym nevim, jestli ho budu nosit. Ale věci za 30 korun se v obchodech nenechávaj ležet prostě.

A teď jdu s maminkou šít kostým na předtančení na maturiťák. Hurá, vždycky jsem chtěla vypadat jako ryba zkřížená s disco koulí.

The place where I live

2012-01-15T11:52:00.000+01:00

Můj pokoj. Moje výsostný území, kam se ukrejvám před svojí obrovskou rodinou (čti: pěti mladšíma sourozencema a psem) a kam nesmí vstoupit jen tak někdo. Moje místečko. Místnost, se kterou si můžu dělat víceméně co chci.
Kdysi, v době výhradně_černého_oblečení a poslouchání výhradně_goticmetalovejch_kapel jsem si chtěla vymalovat zdi na černo a spát v houpací síti. Nakonec jsem usoudila, že můj pokoj je natolik malej, že kdybych ho černou barvou opticky zmenšila, nevešla bych se do něj. A že ze sítě by mě bolela záda.
Prošel tedy řadou méně extrémních změn, včetně období, kdy jsem neměla ani kousek zdi holý, všude viseli plakáty, fotky, obrázky, vstupenky, pohledy a vůbec všecko možný harampádí :) A teď jsem s ním momentálně spokojená.
Dobře se mi v něm žije.

Sdílí ho se mnou moje potkanice Vanilka

Nejsem schopná udržovat pořádek ve skříni, respektive ano, ale v jen kalhotech, sukních a svetrech, z úhledné hromádky triček je vždycky během dvou dnů klubko sežmoulaných hadrů, takže stojan a ramínka jsou pro mě jediná možnost.

Potřebuju ve svém pokoji kytky, nutně.

Nad postelí...

Jestli něco na svym pokoji opravdu miluju, tak je to zkosenej strop a okno do zahrady. Hlavně bez toho druhého bych se asi neobešla. Neumím si představit, že by mi pod okny jezdila auta a nemohla bych kvůli hluku a smradu ani vyvětrat... Mimochodem ty mříže za oknem nejsou proto, že bych byla nesvéprávná nebo že by mě rodiče drželi doma uvězněnou, nýbrž proto, že to byl dřív dětský pokoj a rodiče se obávali, aby nějaký z mých sourozenců nevypadnul z okna.

Mi piace...

2012-01-12T23:17:00.001+01:00

Když...

- jdu s Kájou a jejím přítelem a jejich kamarádkou, co má slavnýho bratra a studuje fildu, do Unijazzu na večer mladý poezie, i když jsme z poezie moc neměli a spíš jsme zdrbli fildu a školství a plesy a chlapy a tak, a bylo to hrozně pohodový

- absolvuju první seminář italštiny, aniž bych měla pocit, že to je něco, co se v životě nenaučim a v čem nemám šanci uspět u příjmaček

- přijdu domů s děsně vítěznym pokřikem, protože asi budu mít na vysvědčení jedničky ze všeho kromě angličtiny a matiky, a tam mi táta poví, že můj mladší bratr ten večer zachránil život nějakýmu chlápkovi, co se chtěl oběsit v parku, páč mu utekla žena a jako už tam visel a brácha ho nějak podržel a zavolal pomoc a tak, takže se nedooběsil

- když mi rodiče slíbí, že mi půjčí prachy na letní pomaturitní cestu do Španělska se třídou, kde to bude nejvíc nejlepší (néé, neštve mě, že budu muset makat jak blázen, abych na to vydělala...)

- když dopíšu seminárku

- když si udělám radost takovou kravinou, jako je lak na nehty (kterej je nejlepší a děkuju Káje, že ho objevila, protože to je jedna z nejhezčích barev, jakou jsem kdy viděla a úplně tady z něj slintám :) a taky pár dalšíma drobnostma ve výprodeji (tady řasenka, sprcháč, dvě šály a svetr, v celkovém součtu + svetr, tričko a Brusinková štola, žádnej velkej výprodejovej úlet :)

- když zjistím, že umím líp česky, než někdo jiný, například prodavačky v HaM...

9/1

2012-01-09T20:15:00.000+01:00

Mám velkou potřebu tvořit, ale naprosto nulovej čas k realizaci čehokoliv.
Moji mladší sestru přijali na střední, na uměleckou průmyslovku na Žižkov. Byla druhá. Mám pocit, že to bude trapný, až se nedostanu na vejšku, nebo až budu někde tak jako druhá odzadu.
Už umim italsky asi tak tři slova a trochu výslovnosti. Třeba buon giorno signore, sono studentessa ceca. Che cosa? No, non sono interessante. Grazia. Nebo tak něco no.
Zbejvá mi patnáct a půl lekce.
A dvě kila zhubnout do plesu.

A dneska jsem byla na zkoušce šatů a jsou skvělý. Je to hrozně pěknej pocit, mít na sobě šaty, který jsem si sama vymyslela, navrhla jsem, jak maj vypadat. Ještě je tak umět ušít, to by se mi taky líbilo, ale neměla bych si dávat další nesplnitelnej cíl, alespoň do maturity ne.
I tak si užiju dost srandy s kostýmem na předtančení. Rybí šaty, prosimpěkně.

Ač mám tvůrčí potřeby, nedočká se tadytenhlecten blogísek jen tak nějakýho rozumnýho výplodu. Jsem zavalena seminárkou, písemkama, organizací plesu a tak různě podobně, nemám čas tvořit, nemám čas fotit, nemám čas psát. Jen se potřebuju vypsat, zaznamenat stopu, nechat otisk v časoprostoru.

P.S.: Fotka je vzpomínka na Paříž, stejně jako dvě fotky v minulém článku jsou vzpomínkou na Bretaň.

Ha!

2012-01-07T21:42:00.000+01:00

Nejlepší nápad, kterej můžete dostat, když si vyberete, kam že to půjdete na vysokou školu a přečtete už víc jak půlku doporučené četby?
Jít studovat jinej jazyk.
Haha, to mě zas jednou něco napadlo.

Tak jo no, vždycky jsem se chtěla naučit italsky, tak proč s tím nezačít pár měsíců před maturitou, žejo? A proč si pak jen tak nezkusit příjmačky na italianistiku, žejo?
Holandština je ošklivá, italština krásná, Holandsko se potápí, Itálie má víno, pizzu a lasagne (a potápí se v dluzích, ale tak co). Není tak těžký vybrat vítěze, četba nečetba.
Od čtvrtka začínám chodit na seminář italštiny (netušila jsem, že něco takovýho ve škole máme!?).

Pivo

2012-01-06T14:41:00.000+01:00

Cvičili jsme předtančení až do padnutí, ale dneska jsem z toho měla konečně vážně dobrej pocit. Vojta je dobrej, dobře se mi s nim tancuje a přestávám se bát, že mě pustí na zem.
Pak jsme šli na pivo a dlouho mi pivo nechutnalo tak, jako dneska, po dvou hodinách tancování.
V rozjařené náladě jsem výčepního pozvala na náš maturitní ples, ale bohužel pracuje. No co, stavíme se během večera na panáka, samozřejmě, vždyť je to naše "školní hospoda".
Bude mi to tak hrozně chybět, tohle všechno. A dneska jsem si to strašně intenzivně uvědomila.

Pán v bio-pekárně mi dal půl bochníku švestkovýho chleba zadarmo. Má mě rád.

Mám ráda svůj život a takovýhle dny.
Vybírám fotky na vzpomínkový "tablo", který chci na plese vystavit a vzpomínám na to, jak jsme...
...v tercii nebo kdy vystrkovaly zadky na foťák (a na to, jak jsem měla hezkej zadek- ten nejvíc vlevo :D)

...se hrozně opili na oslavě mejch osmnáctin

...jsme se celejch osm let pokojně flákali

A tak dále. Jenom první tři fotky, co na mě vypadly. A strašně melancholická nálada.

Error

2012-01-05T14:47:00.000+01:00

Jo, nejradši bych se zahrabala doma s knížkou nebo filmem a na čelo si napsala ERROR.
Abych už nemusela řešit šerpy na maturiťák, řešit moderátorku, řešit předtančení s učitelema, nakupovat šampaňský na maturiťák, objednávat šerpy, obcházet učitele s pozvánkama, prodávat lístky a místenky, učit se na pololetní testy, psát seminárku z psychologie, číst bláboly a následně na ně psát několikatránkový eseje, pomáhat doma, chodit na zkoušky šatů na ples, shánět kadeřnici a vizážistku, chodit na dny otevřenejch dveří vysokejch škol, shánět místo na afterparty a následně řešit peníze a smlouvu, číst knížky na maturitu a dělat ještě milijóóóóón jinejch věcí.
Prostě ERROR a byl by klid.

No nic. Jdu začít plnit některý z výše uvedených povinností a ještě další, co už jsem tu ani neuváděla a doufat, že jednou bude líp a budu mít třeba volný odpoledne. Zvláštní slovní spojení- volný odpoledne, už ani skoro nevím, co to znamená.

Přidávám svýho emo-potkana, aneb potkana lebedícího si v čemsi, co kdysi dávno nesmělo chybět v žádném dívčím šatníku, neb jsme všechny nadšeně poslouchaly Avril Lavigne. Pamatujete?

2012

2012-01-01T21:21:00.000+01:00

Letošní Silvestr byl nejklidnější a nejkrásnější, jakej jsem kdy zažila. Nemám ráda oslavy Silvestra, nechápu takovou tu všeobecnou snahu bejt s co nejvíc lidma najednou, a nemusí to přitom vůbec být lidé, které máme rádi, a co nejvíc se vožrat a co nejmíň si pamatovat, nechápu tu přetvářku, která je na silvestrovskejch oslavách tak častá.
Ne, moje letošní oslava Silvestra nebyla megakrutá týden trvající pařba s hektolitry alkoholu (nemám nic proti pařbám, ani proti alkoholu, jen prostě...jindy), nýbrž poklidné romantické soužití mně, mého přítele, malibu, vodky, televize a postele. A domácích chlebíčků, samozřejmě. Bez nich by to nebyl Silvestr.

Naprosto mi stačilo ke štěstí, dát si trochu malibu s džusem, trochu vodky v koktejlech, o půlnoci se políbit a ráno se probudit s hlavou na jeho rameni.

(O půlnoci jsem udělala za vším tlustou černou čáru. A začínám odznovu, protože je spousta věcí, které letos chci udělat lépe, než loni a které chci letos dokázat. A taky těch, které už nechci nikdy opakovat.)

Konec roku

2011-12-31T09:26:00.000+01:00

A moje potřeba bilancovat...

Celý rok (a vlastně už třetí rok) jsem strávila po boku svého přítele. On odmaturoval a posunul se ve svém foto-umění, nejen díky koupi nového foťáku. Já jsem zůstala věrná svému starému Soňáku, a fotila jsem s radostí. Poprvé jsem fotila na film, Yashicou.
Dostala jsem řidičák. Jako tu kartičku, zkoušky jsem dělala už v půlce prosince. S tím souvisej další poprvé jako třeba první jizda stokilometrovou rychlostí po dálnici a tak...
Nějakou záhadou jsem postupovala v olympiádě z českého jazyka tak dlouho, až jsem se umístila druhá v celé Praze.
Martin se přestěhoval z Žižkova k nám, jen o ulici dál.
Tento rok jsem (opět!) zvládla nepropadnout z matiky.
Koupila jsem si svojí první jasně červenou rtěnku.
Pořídila jsem si živého mazlíčka- potkanici Vanilku a dostala jsem neživého- krásný červený noťásek.
Založila jsem si tenhle blog a díky němu jsem se seznámila s Kájou!
Zrekonstruovala jsem si pokoj tak, že se v něm teď cítím opravdu dobře.
Složila jsem jazykové zkoušky z francouzštiny DELF.
Uvědomila jsem si, co tak nějak snad chci studovat (francouzštinu a holandštinu).
Byla jsem poprvé na dostizích.
V létě jsem se naučila házet nože, vařit čínu, mít ráda Futuramu,jíst pesto, měřit pomocí geodetických přístrojů a účtovat na kase v drogerii.
Přihlásila jsem se k maturitě a prakticky sama zorganizovala maturitní ples.
Pořídili jsme si jako rodina psa.
Oslavila jsem devatenáctiny.

Nebyl to jenom rok pozitiv, samozřejmě.
Vyšly najevo jistý věci, který jsem udělala před dvěma rokama a dělat sem je sakra neměla, což byl důvod k rozchodu s M. Díky tomu jsem si uvědomila dost věcí a jsem za to zpětně docela ráda, způsobilo to strašnou bolest, ale zároveň jsem díky tomu... dospěla? Jestli se to tak dá řict. Snad. Každopadně jsem se nějaké dospělosti určitě alespoň přiblížila.
Probrečela jsem spousta nocí a strašně mockrát mi bylo hrozně na nic. Ještě víc se podle mě rozšířila propast mezi mnou a třídou, kterou si nějak nikdo nepřipouští, ale já jí pořád vidím.Možná jsem divná já...

No co víc říct. Strávila jsem spoustu dní ve škole a spousta chvil s mým milým. Jeho odpuštění a to, že jsme se k sobě vrátili, pro mě byla asi nejpozitivnější věc v celém roce. Pila jsem víno a pivo a tvrdej, ale pila jsem mnohem míň než přechozí rok. Kouřila jsem jenom úplně maličko. Uvědomila jsem si, jak moc jsou pro mě kamarádky důležitý, že Martin je (pořád) moje priorita, ale není jediným člověkem v mym životě.

Plakala jsem.
Smála jsem se.

Together

2011-12-30T10:11:00.000+01:00

Další z ateliéru :)

Děkuju moc Martinovi za fotky a Verče a Káje za milou společnost! Tu poslední fotku berte s nadhledem, to je takovej vánoční vtip :)

Ateliérově

2011-12-29T15:11:00.001+01:00

Fotky od Nejmilejšího, kterýmu hrozně moc děkuju!

Maličkosti

2011-12-27T21:43:00.000+01:00

Snažím se udržovat si dobrou náladu maličkostmi a nemyslet na to, že zítra si už opravdu musím sednout k počítači a napsat tu pitomou seminárku z psychologie. Nemyslet na to, že na maturitu a příjmačky nedělám nic a na to, že M. už fakt pracuje a některý věci prostě nebudou jako dřív. Že on mi nikdy nepřijde zatleskat na předávání maturitního vysvědčení a nepřijde mě podporovat každej den u maturity, tak, jako jsem to loni dělala já. Že nestrávíme celý prázdniny někde v čudu, protože bude normálně pracovat. A tak no.
Snažím se nekazit si tím náladu a tak podnikám veselý akce s jinejma lidma, jako třeba dneska s Verčou, kdy jsme se vydaly do IKEy pro nějaké drobnosti a byl to docela vysmátej vejlet, myslim :)
Mám radost z novýho nábytku, i když je to jen malá polička, která mi bude sloužit místo nočního stolku, který se mi vedle postele do mého podkrovního pokojíku prostě nevejde.

Jo, Verča si koupila plyšovýho medvěda a jo, já jsem si koupila plyšovýho šneka a umělou kytku. Ne, na sebe jsme si nekoupily nic a ne, fakt mi v našem náklaďáku nejde snadno zařadit dvojka. Miluju tyhle akce :)

Dobrej začátek Štědrého dne je...

2011-12-26T13:44:00.000+01:00

...když vám přítel ráno řekne, že pro vás má překvapení a pak vás vezme do lesa na věž, kde vytáhne šampaňský a skleničky a je to děsně romantický, takže vám ani nevadí, že vypijete půl lahve šáňa na lačno ráno :)

(Po)vánočně

2011-12-25T14:43:00.001+01:00

Vánoční čas si žádá vánoční sraz...

2011-12-23T09:44:00.000+01:00

A tak jsme se srazily. Nejdřív jsme se chvilku nechaly fotit mým milým v ateliéru (a popíjely domácí vaječňák, který nám udělala Verunka), abychom měly nějaké fotky, kterými bychom mohly oblažovat internetovou veřejnost a na kterých bychom byly krásné a pak jsme se vydaly na Václavak, uctít památku Václava Havla, zapálit mu svíčku, vzpomenout...
Bylo tam neuvěřitelné množství svíček, růží a vzkazů a stále přicházeli další a další lidé, aby mu vzdali úctu.

A pak jsme šly oslavit Vánoce do baru 67, daly jsme si dárečky, podělily se o cukroví, popily, popovídaly si, prostě fajn večer!

Ateliérová

2011-12-22T21:05:00.000+01:00

Mám nejlepšího přítele, který fotí nejlepší fotky a nejlepší kamarádky, které se mnou po focení slaví Vánoce v baru 67 a je mi s nima nejlíp. Děkuju!

Nejlepší den...

2011-12-21T17:14:00.001+01:00

...začal tím, že mi mailem přišly výsledky DELFu! Uspěla jsem! Mám to! Strašně se mi ulevilo...
Pak jsem objevila nejlepší čaj a to sice karamelovej roiboos s mlíkem! Už nikdy nebudu pít nic jinýho, je to TAK strašně dobrý, že nevím, jak jsem bez toho mohla až do dneška bejt.
Koupila jsem poslední dva dárky, co mi chyběly a to sice drobnost pro Karolínku a pro mojí potkanici. (Eh, to nebyla zrovna nutnost, ale napadlo mě, že by si taky mohla trochu užít, když jsou ty Vánoce :)
Do knihovny jsem zamířila pro nálož knížek na seminárku na psychologii, ale odešla jsem s náloží knížek na příjmačky a na seminárku nemám ani jedinou. Hurá.
No a pak jsem jela za M. do fotoateliéru a celý odpoledne jsme tvořili, takže jsem vážně zvědavá, co z toho bude. Je fascinující, jak pár světel, dobrej foťák a dobrý pozadí dokáží zvednout fotku asi o 300%!
Teď zapíjím jazykové a fotografické úspěchy vanilkovou colou, kterou mi dnes M. koupil na jediném místě v Praze, ne-li v celé ČR, kde ji mají a pak se s karamelovym roiboosem s mlíkem vrhnu do postele s Nooteboomem, Grubergem a dalšími holandskými autory.
A zejtra další focení a tentokrát i se slečnama a pak Unijazz a víno a cukroví a dárečky a svíčka pro Havla a prostě se hrozně těším.
(Mimochodem, je opravdu zajímavý srovnat, kolik lidí na blogu okomentovalo smrt českých hokejistů v Jaroslavli a kolik okomentovalo Havlovu smrt. Přibližně tak jako 100:1. Jako co to je sakra?!)

Tohle na Vánocích miluju... Vybírání dárků a dárečků a jejich balení a těšení se, až je předám :)

Kapři a rum a Vánoce a somrovaní papírku a filtru

2011-12-21T00:47:00.000+01:00

To mám fakt ráda, když přijdu domu z hospody, jsem tak trochu.. nalitá. Ale jenom tak akorát, aby se mi hezky přemejšlelo a myslelo a abych neřešila takový věci, jako jestli se úplně trefím do toho správnýho písemenka na klávesnici a jestli to tak jako úplně bude dávat smysl.
Prostě můžu nechat téct myšlenky tak, jak se jim chce a ráno to třeba smazat a nebo taky ne.

Brzy se jazyk dotkne Ruzyně.
A nebo taky ne.

Slavili jsme Vánoce se třídou. Se třídou která mi bude fakt chybět, až celá tahle gymnaziální komedie skončí. A možná mi to úplně došlo až dneska. Spousta lidí mi řeklo spousta důležitejch věcí a tak si asi sednu ke svýmu malýmu okýnku a budu koukat ven skrz ty mříže, co zvenku namontoval táta, abychom kdysi dávno jako malý děti nevypadly ven. Budu se koukat ven a nechám ty myšlenky téct.
Pointa?
Ne.
Chtěla jsem jet za Vojtou, kterej přes noc hlídá kapry v Chabrech, a kterýmu jsem slíbila, že přijedu, ale Lída to vzdala a já se bála jet sama. A tak jsem jela sama domů, i když u Vojty byl rum a veselá společnost v karavanu na parkovišti před Bauhausem a tak. To vím, protože jsem tam byla už odpoledne a dostala jsem dva panáky rumu dřív, než jsem stihla říct ahoj.
Ahoj!
Tři dny do Vánoc a M. začíná makat a tak... Tak nějak... To na mě dolejhá. Jasně, jednou to přijít muselo, ale stejně. Čtyři tejdny dovolený ročně? Sbohem moje vysněný a nejlíp vymyšlený pomaturitní prázdniny, který sem chtěla prožít s nim.
Realita vždycky přijde o pět minut dřív a ještě bajonetem napřed.

Poslouchám...

2011-12-18T20:26:00.001+01:00

Tu první jsem objevila nedávno. Chtěla jsem nějakou, která by seděla k mojí náladě po dopsání DELF zkoušek, tak jsem zadala na youtube Fuck them all. Vypadla na mě písnička s francouzskejma slovama. Život je plnej paradoxů.

Ta druhá je srdcovka a jedna z mála od Slipknot, kterou vážně miluju. Taky není totiž úplně jejich typická...

Ta třetí, Northern star, je moje možná nejoblíbenější písnička vůbec. Je prostě... dokonalá... Pouštím si ji, když je mi nejhůř. Ne že by mi po ní teda bylo nějak extra líp, ale stejně.

Ke Guns N' Roses asi není třeba nic dodávat. Když jsem November rain slyšela na živo, málem jsem se rozbrečela. Tu musej povinně milovat všichni.

A Don't cry mě budí každý ráno a je nejkrásnější!

.

2011-12-17T21:48:00.000+01:00

Tak nějak mám chuť udělat tisíc věcí. Třeba naučit se na basovou kytaru, kterou má M. opřenou za postelí a já si dneska při pohledu na ní vzpoměla, jak mi na ní kdysi hrál a neměl na sobě tričko a jak jsme si pak spolu zpívali Nirvanu a že jsem se na ní taky fakt chtěla naučit hrát. Nebo bych si chtěla zkusit ušít něco na sebe. Ozdobit si zeď gramofonovejma deskama. Koupit si něco praštěnýho na sebe a pak to nosit a bavit se tím, jak na mě lidi zírají.

Otočíš se na kolotoči
a všecko se točí
zlatý voči
doufáš a věříš
objetí jak peří
lehký a falešný
do vany
ponořit se
voňavej svět
naruší
přeruší
realita všedního dne

Potřebuju akorát, abych už věděla, že jsem dala DELFy a aby M. vzali v pondělí do práce.
Vánoce jsou tady, coca colu si vychutnej. Žejo.
Dobrou.

Kostky jsou vrženy

2011-12-14T16:44:00.000+01:00

aneb
...přihlásila jsem se k maturitě.

...K vyšší úrovni obtížnosti jak z češtiny, tak z francouzštiny. Upletla jsem si na sebe bič, umotala oprátku, zatloukla hřebík do rakve, vykopala jsem si hrob. Trochu se mi třásly ruce, když jsem to nesla ředitelovi, protože tou francouzštinou si teda rozhodně nejsem jistá. Ale co už.

Vždycky můžu jet kopat studně a krmit hladový děti do Ugandy, žejo.

Neprodal byste mi někdo kousek času?

2011-12-12T20:15:00.000+01:00

Potřebovala bych si koupit tak tejden nebo dva času, nenabízíte někdo? Nebo alespoň pár dní? Že bych konečně napsala seminárku na psychologii, filosofickou disputaci a kdo ví co ještě. Nakoupila bych zbývající vánoční dárky, koupila bych si i něco na sebe (nastala paradoxní situace, kdy mám i trochu peněz, ale nemám čas procházet obchody...), dodělala všecko, co je potřeba udělat v rámci organizace maturitního plesu a našla si dost času pro to, abych zašla ke švadleně na zkoušku, aby mi třeba konečně začala šít šaty na ples, kterej mám za měsíc a půl... A četla bych knížky na příjmačky.
Uklidila bych si pokoj, šla bych bruslit s přítelem, pekla bych perníčky, svařovala svařák, koukala se na hořící svíčky a relaxovala bych.
Jo, tohle všechno bych dělala, kdybych měla trochu času. Ale nemám, takže z každý povinnosti dělám kousek, nic nedělám pořádně a to poslední, co se mi chce a na co mám čas, je vypisování si srdíčka na blog...

Potřebovala bych díru v časoprostoru a to ne jenom kvůli povinnostem, žejo, Kájo? :)

Nemám ráda sitcomy

2011-12-08T20:42:00.000+01:00

...fakt ne. Nebavěj mě a přijdou mi trochu pitomý. Díky Haničce jsem ale objevila americkej sitcom 2 Broke Girls a ten mě fakt chytnul. Ne že by to nebyla kravina, samozřejmě, ale je to fakt super kravina!
Dvě naprosto rozdílný slečny, který spolu bydlí v Brooklynu nebo kde, pracujou jako servírky v bistru, kterýmu šéfuje maličkej číňan (vietnamec, japonec?) a vaří v něm úchylnej ukrajinec Oleg, na dvoře maj koně, pečou cupcakes a tak nějak se protloukaj životem. Jak říkám- blbost. Ale fakt se u toho dá skvěle zasmát.
Takže jo, místo abych se učila, nebo vypracovávala seminárku na psychologii, nebo psala scholastickou esej, tak koukám na americkej sitcom. Yes. Jsem šikovná. Teď jsem ale zkoukla všech jedenáct epizod, které byly zatím odvysílány a už mi nic nebrání vrhnout se na učení, nebo alespoň na Temnou komoru damoklovu od Hermanse, kterou potřebuju přečíst na příjmačky. Má zajímavý recenze, ale zatím mě to (po cca čtyřiceti stránkách) moc nebere. Četl jste to někdo? Bude to lepší? :)
A co vy a sitcomy?

Po čem ženy touží?

2011-12-06T19:14:00.000+01:00

Po květinách darovaných z lásky a po polibku. Po obejmutí v těžký chvíli a po pohlazení po vlasech. Po tom, aby je někdo uměl rozesmát. Po krásně zabaleném dárku. Po smsce na dobrou noc. Po tom, aby se do nich nějaký muž zamiloval a vydržel s nimi déle než měsíc. Po uznání. Po komplimentech. Po uklidnění. Po dobrém obědě...

Po... Nevím, po čem všem nevyzpytatelné ženské srdce touží, ale to moje je momentálně asi naprosto uspokojeno.

Devatenáctiletá

2011-12-05T08:16:00.000+01:00

Tak jo. Začíná můj poslední "náctiletej" rok. Strašně ráda slavím a svoje narozeniny obzvlášť, takže si užívám, dokud pro mě toto datum neznamená stárnutí a vrásky a já nevim jaký další blbosti.

Miluju to ráno, který je jenom jednou za rok, to ráno, když se probudím a řeknu si, že dnešek je prostě můj den, že si ničím nenechám zkazit náladu, že si můžu dělat co chci a že když jdu po ulici, můžu se na lidi připitoměle usmívat a v duchu si říkat "haha, jsem vyjímečná, protože mám dneska narozeniny". Jo, jsem divná, já vím. Ale stejně to nepřestanu dělat.

Narozeninově II.

2011-12-04T16:46:00.000+01:00

Opět jsem dneska slavila, tentokrát s rodinou. Dárek jsem dostala už v září (notebook), takže už jsme si dali jen vynikající oběd (tatínkovy nejlepší lasagne!), dort od maminky ("krtkův", ale domácí, ne z krabice!) a dostala jsem kytičku a láhev výbornýho vína :)

Moje poslední náctiny aneb párty hárd vole!

2011-12-03T23:10:00.002+01:00

Včera jsem slavila svoje poslední nácté narozeniny, který mám teda vlastně v pondělí, a byla to pecka! Přišlo asi bilión lidí a dostala jsem krásný dárky a byla tam parádní atmosféra.
Tancovala jsem s Lórou na To ta helpa a s Vojtou naše kroky na předtančení (ne že bych si je v tu chvíli pamatovala žejo), dostala jsem nejskvělejší dort, kterej dokázal, že i kluci umějí péct, pila jsem bůhvíco, zpívala s kytarou strašně nahlas a falešně (jako vždycky, když se trochu napiju), smála jsem se kravinám, kradla lidem potahy z cigaret, ochutnávala bonboniéry, všechny objímala a prostě jsem narozeninovala.
Děkuju strašně moc všem, co se na tom nějakym způsobem podíleli, z lidí, co si to tu nejspíš přečtou, tak Verče, Kamče, Káje a Haničce, za to, že dorazili a tvořili supr atmosféru a za krásný dárky a za všechno prostě!

Reflexe na téma odboj (slohovka)

2011-11-30T21:45:00.000+01:00

O bratřích Mašínech toho jistě již bylo napsáno a řečeno dost. Zatímco ministr Vondra jim uděluje medaili, komunistické poslankyně žalují jejich sestru pro schvalování jejich činů. Mediální bublina okolo „vražd“ a „zločinů“ se nafukuje a nafukuje...

Neměli bychom na ně být ale naopak spíše hrdí? Vždyť se, byť ne s úplně čistýma rukama, jako jedni z mála postavili režimu, jehož činy jsou dnes oficiálně uznávané jako tyranské, nelidské a zvrhlé. Proč tedy vytahujeme kdejakou špínu, abychom jejich památku zostudili? Možná, že někteří tak činí z důvodů ušlechtilých a opravdu se zamýšlí nad tím, do jaké míry se mají jejich činy soudit jako hříšné, nicméně se domnívám, že zde převažuje senzacechtivost, ruku v ruce kráčející s tvrzením, že „ono se nám za komunistů zas tak špatně nežilo“.

Některým se ale žilo špatně v zemi, kde demokracie a svoboda byli vyprázdněnými pojmy a kde vykonstruované procesy končící leckdy popravou nebo upracováním se k smrti nebyli ničím neobvyklým.

Hrstka odvážlivců se rozhodla vyjádřit svou nespokojenost a začít „něco dělat“. Spektrum činnosti, která se nabízela, bylo široké- od tisknutí a distribuce letáků, až po ozbrojená přepadení a sabotáže pomocí výbušnin. Spektrum trestů bylo ale také široké, především těch tvrdých. Mnoho z odbojářů, ne-li dokonce většina, si šla alespoň na nějaký ten rok sednout do chládku, případně se málem udřít do lágru, někteří byli popraveni, celé rodiny byli perzekuovány.

Přes nebezpečí, které jim hrozilo však bojovali. Alespoň se snažili. Nemlčeli. Neseděli doma a netlachali, tak jako to s oblibou provozují jejich dnešní odpůrci a kritici.

Pokud se nějaká válka dá nazvat spravedlivou, měla by to být tato. Na první pohled marná, beznadějná válka za svobodu, snaha několika málo lidí zlepšit život milionům ostatních. Při svých akcích se občas nevyhnuli usmrcení nebo zranění osob, které prostě byly ve špatný čas na špatném místě. To je ale bohužel nedílná součást každé války, i té nejspravedlivější.

Někdo možná může namítat, že někteří z odbojářů měli ze zabíjení radost, že byli v odboji jen kvůli tomu. To se ale jeví jako naprosto nereálné, vezmeme-li v potaz, jaké tresty hrozili i za mnohem méně závažné provinění, než byla vražda.

Za sebe mohu říci, že těmto lidem patří můj upřímný obdiv. Jim a vůbec všem, kteří jakýmkoliv způsobem proti režimu bojovali, ať už to byli odbojáři se zbraní v ruce, undergroundoví umělci, kteří bojovali slovem, ti, co odmítli podepsat dohodu o spolupráci, či kdokoliv jiný.

Zut! Demain, c'est DELF-jour!

2011-11-28T20:40:00.000+01:00

Demain, je vais faire l'examen de francaise qui s'appelle DELF, au niveau B1. C'est le diplom internationale.
J'ai peur que je ne sais rien et que je ne sera pas réussie donc je suis tres nerveuse.
Souhaitez la chance á moi, s'il vous plaît!
Merci *

Jsem už tak mimo, že nedám dohromady ani pořádnou větu (jak je vidět výše), vybavuji si jenom anglická slovíčka a mám děsná "okna". Asi jsem si místo zmatkování nad učebnicí a dohánění znalostí na poslední chvíli, měla udělat příjemnej večer s francouzskym vínem, sýry a filmem o Paříži.
Donc.. C'est égale...

!

2011-11-27T18:26:00.000+01:00

Ukradená fotka od Verunky, ještě ze včerejška.. Nějak se mi hrozně líbila.
Jsem ráda, že vás mám, že vás znám, že s váma můžu pít přeslazenej svařák a řešit kraviny i vážný věci. Je mi s váma děsně fajn, ale zas si tady nechci moc melancholicky vylejvat srdíčko, tak prostě jenom...
dík ♥

Dnes je to přesně tři roky...

2011-11-27T10:09:00.000+01:00

...co jsem si za peníze, které jsem sama vydělala, koupila foťák :) Tři roky mě moje milovaná zrcadlovka věrně provází životem bez jediného zaškobrtnutí, zaseknutí nebo vady. Focení pro mě znamená strašně moc. Zachycení okamžiku, nálady, chvíle, atmosféry, nebo jen holého faktu, pokusy o tvoření rádoby "umění", dokumentování skutečnosti...
Vlastně jí vděčím i za seznámení s M., protože jsem s ním navázala řeč právě díky podobnému typu foťáku.

Nemívám k elektronice (a ani ke spoustě jiných materiálních věcí) vztah, nerozplývám se nad tím, jak miluju svůj mobil, nebo jak bych nemohla žít bez svého počítače... ale nějak mi to nedá si zrovna dneska nevzpomenout, kolik akcí se mnou můj foťák zažil, kolik jsem s ním nafotila koncertů, kaleb, oslav, pózujících kamarádek, jídla,... prostě všeho. S kolika lidma jsem se přes foťák začla bavit, kolik mi bylo vděčných, když se mi pro ně podařilo něco pěknýho nafotit...

Recept na radost

2011-11-26T22:19:00.000+01:00

Nejprve si připravte hodně teplé oblečení, potom přidejte dvě skvělé slečny, padesát tun lidí na Staromáku, jeden kýčovitej vánoční megastrom a podlijte litrem překořeněnýho svařáku se třema KFC hranolkama.
Když se směs začne vařit, pořádně ji promíchejte a pak nechte chvíli ustát. Nádobu přeneste do nejskvělejší kavárny Unijazz, kde přichází na řadu další várka ingrediencí, a to konkrétně: zázvorová limonáda, arašídy solené, pivo, pytlík maršmelounů, pálivá paprička a nakládaný hermelín. Nechte chvíli udit v cigaretovém kouři a přitom přikapávejte výtažek ze smíchu a vtipů.

Tadáááá, příjemný večer a dobrá nálada jsou hotové!
Děkuji mým milým slečnám *

Nemám ze dneška žádné fotky, ale narazila jsem (na we♥it) na tuhle fotku... A strašně se mi líbila...

Svátečně

2011-11-26T10:08:00.000+01:00

...jsem se cítila, když jsem se včera ráno probudila, našla u postele bonboniéru s belgickými pralinkami od maminky a uvědomila jsem si, že mám svátek :) Vlastně jsem začla slavit už o půlnoci, když mi M. napsal, ale stejně ten pravej sváteční pocit jsem měla, když jsem se vzbudila a našla ty pralinky.
Další průběh už tak slavnostní nebyl, šla jsem do školy, psala písemku z matiky, strávila několik úmorných hodin v knihovně ETF, připravovala jsem si podklady pro scholastickou práci a tak... Nic moc prostě.
Odpoledne s maminkou ke švadleně, která mi bude šít šaty na maturiťák a pak na gyros, mňam!
A pak ještě do školy, na seminář psychologie. Už ne tak moc mňam.
A pak si mě vyzvednul M. a slavili jsme a slavili, nejdřív spolu a pak s ostatními, dooslavovali jsme někdy ve tři ráno a usnuli na rozkládacím gauči u kamaráda.
Tak nějak nevim, co zbude z plánu strávit dnešek celý učením se na francouzský jazykový diplom DELF, kterej dělám v úterý...

Růžová?

2011-11-23T15:36:00.000+01:00

Návštěva- byť jen krátká- nákupního centra měsíc před Vánoci na mě zanechala následky. Pod vlivem všudypřítomných vánočních ozdobiček, santa clausů (fůůůůůj!), mikulášů, čokolády a tesco-cukroví, který bych asi nedokázala pozřít, jsem si koupila roli růžového baličáku a navíc ještě růžovej donut. Trochu moc růžový najednou, alespoň na mě. I když... Dobře to kompenzuje tu šeď a smog, co nás obklopuje pětadvacet hodin denně.

Tak si tu tak balím dárky do barbie papíru, krmim se u toho barbie donutem a je mi nešedivě.

Jinak jsem zjistila, že potřebuju adventní kalendář. Takovej ten s čokoládičkama. Fakt nutně!
A v tramvaji jsem potkala slečnu, co měla tak zvláštně upravený obočí a tak strašně divný boty, že asi završila moje opovrhování módními trendy. Začnu nosit batikovaný trička a ve volnejch chvílích lízt po stromech tyjo.

Koně podzimně

2011-11-21T17:12:00.000+01:00

Včera jsme se s přítelem vypravili za Prahu do stáje mojí známé a vyrazili jsme si ven, na vyjížďku. Přítel nejezdí, takže jsme si vzali jen jednoho koně a vystřídali se, ale stejně to bylo moc fajn.
Chtěla jsem mít i nějakou akční fotku, ale když sme nacválali, napral to tento roztomilý koník tak, že jsem ho zastavila až na vrcholku kopce a zbytek vyjížďky jsme šli už radši jen v kroku, aby nezdrhnul domů a nenechal mě ležet po cestě, přece jen jsem na něm seděla podruhé v životě, není můj a neznám tamní okolí, takže jsem nechtěla moc riskovat.

Píšeme si BloGhísky a pijem víno s colou!

2011-11-20T11:00:00.000+01:00

Parádní večer s Kájou a Verčou v Unijazzu a pak ještě v nonstopu. Po dlouhý době víno s colou - mňam. A celý to bylo prostě mňam, obě jsou skvělý a je s nima skvěle :)

Těžkej život cholerika

2011-11-19T13:11:00.000+01:00

Ráno vstanu plna sil, nadšení a energie a těším se na ten krásný den, co mám před sebou. Dám si snídani, vyčistím potkanovi klec, vyluxuju, osprchuju se, namaluju se a stále ještě plna optimismu hledám fén.
Hledám fén.
Stále ještě hledám fén.
Obrátím vzhůru nohama obě dvě koupelny plus pokoje sester a pak i zbytek domu. Fén nikde.
Začínám bejt pořádně nas*aná. Maličkosti mě vždycky dokážou strašně vytočit, obzvlášť když jsou to maličkosti, který mě zdržujou před odchodem na rande.
Celá rodina se tváří, jakože o žádném fénu nic netuší. Taky se tváří, že v jednu odpoledne nic netuší o obědě.
Vztekle se rozhodnu vykašlat na fén, a zatímco mi budou schnout vlasy, namazat si alespoň housku s taveňákem. V lednici není taveňák a vlastně ani nic jinýho.
Vezmu nůž a trhavými pohyby rozřezávám housku na půl. JAAAAAAAAAAAAAAU!!! Ve vzteku jsem si nějak nevšimla, že už neřežu housku, ale vlastní dlaň. Doprdele!
Zařvu, sprostě zanadávám, otec zařve na mě, hledám kapesník.
Vykašlu se na housku, strčím ji zpátky do igeliťáku. Zářez v mojí dlani je asi půl centimetru hlubokej. Začíná se mi točit hlava.
Jdu nahoru do svého pokoje a lehnu si na postel, abych sebou nesekla. Crrrr. Smska. "Promin, ale dneska se mnou nepocitej". Výborně, přítel mě dorazil. Rozbrečím se jako malý děcko a po tvářích mi tečou slzy vzteku a smutku. Celý moje makeupový snažení bere za svý.

Fotky z Yashicy III.

2011-11-18T13:08:00.000+01:00

Pure happiness

2011-11-17T20:26:00.001+01:00

Spala jsem do dvanácti.
Mám vyvolaný svý první fotky (jak je a i nadále bude vidno z mnoha foto článků).
V sobotu večer se konečně zase potkám s Kájou a Verčou, na což se strašně těším.
Nepůjdu na maturiťák v pytli od brambor, ani ve steelech a černý sukni. Ne. Půjdu na maturiťák v šatech šitých jen pro mě, na míru, v takových, jaké si sama vyberu a z látky, kterou si sama vyberu, jo!
Zvládla jsem nanečisto udělat vyšší úroveň maturity z francouzštiny, takže jsem zatím rozhodnutá si tu vyšší úroveň určitě zvolit.
Zažila jsem první jemný polechtání sněhovejma vločkama.
Za tejden začne moje oblíbená část roku- 30 dní, během kterých slavím svátek, narozeniny i Vánoce.
Cejtím se ještě zamilovanější, než obvykle.

Je mi krásně na světě.

Jak je vám?

Fotky z Yashicy II.

2011-11-17T01:40:00.000+01:00

Fotky z Yashicy I.

2011-11-16T14:45:00.000+01:00

Tahle fotka je fakt zvláštní, protože foťák zachytil nejen Anežku, ale i MacBook, kterej ležel na opačný straně stolu...

Lidé?

2011-11-15T21:56:00.000+01:00

Ve sloupech dýmu stoupá naše nenávist
k modrýmu nebi
kde se hromadí v atomových hřibech
a křik našich dětí
nás bude provázet do poslední chvíle

pak neštěkne ani pes a na naše místa
nastoupí další
lidé

Sleeping under the stars...

2011-11-15T20:56:00.000+01:00

Zmrzla sem. Strašně. Nemůžu psát, protože jsem jeden velkej rampouch. Ale ne takovej ten krásnej čistej horskej průzračnej, sem hnusnej začouzenej smogovej šedivej rampouch. Jdu pít vanilkovej rooibos, učit se francouzštinu a rozmrzat ve světle těhlech kouzelnejch kýčovitejch hvězd, který jsem vyhrabala doma.

Podzimní romantika

2011-11-14T19:33:00.000+01:00

Dnešek se nesl ve znamení focení. Ráno jsem něco nafotila cestou do školy a odpoledne jsem zatáhla seminář literatury a šla jsem fotit s M. do lesa. Bylo úplně nejnádhernější počasí, mrazivá krása, šustící listí a slabě hřející paprsky slunce... A pozor, dneska jsem konečně (jupíjooou, tři dny oslav!) dofotila film v Yashice, zítra s ním pomažu do fotolabu a brzo se těšte na moje první analogový fotky! Mám z toho strašnou radost :)
A nepropadám z matiky!

Fotky z mobilu...

Je lis!

2011-11-13T18:55:00.000+01:00

Čtu, konečně zase čtu. Měla jsem teď období, kdy jsem prostě vůbec nečetla. Nebyl na to čas. Nebo se mi spíš zdálo, že na to ten čas není, neuměla jsem si ho udělat. Nakonec to nebylo tak těžké, ho najít. Najednou ho mám, najednou to jde. A je to skvělej pocit, zase jednou úplně vypnout, zalézt pod peřinu a zmizet z týhle reality do nějaký úplně jiný. Ne nutně lepší. Ale jiný.
Ke čtení mě donutil hlavně pohled na seznam literatury k maturitě. I když jsem vždycky četla hodně a načteno fakt mám, zjistila jsem, že jsem od většiny autorů v seznamu četla jinou knížku, než se po mě bude vyžadovat. Takže toho budu muset přelouskat ještě docela dost, protože jsem se zařekla, že si přečtu opravdu všechno, co mám v seznamu. No a pak taky knížky na příjmačky, tam mě toho čeká taky dost, o reáliích a historii nemluvě, to jsem ještě nezkoumala.
Díky požadavkům k příjmačkám na školu, o které si ještě ani nejsem jistá, jestli na ní půjdu, jsem objevila úplně nové autory a zjistila, že Hemingway, Orwell a McEwan (a hromada dalších celosvětově známých autorů) nemusejí být mými alfami a omegami.
Možná o svých nových oblíbencích napíšu někdy víc (i když, koho to zajímá...?), ale teď se jdu zase ponořit do Mulischovy úvahy na téma Co z Adolfa udělalo Hitlera.

J'ai besoin d'un mouton

2011-11-12T17:54:00.000+01:00

Mojí sestřičce je dneska devět let. Přesně si vybavuji svoje deváté narozeniny, protože to pro mě byl docela zlomovej rok- nadělil mi první mobil a taky první brejle. Nadšená jsem teda byla jen z toho prvního. Taky jsem chodila do třetí třídy a začla jsem se tudíž učit svůj první jazyk, francouzštinu. Od tý doby ji miluju. Měli jsme takovou mladou učitelku, která na každou hodinu nosila plyšovou lišku a četla nám kousky z Malého prince. Ta liška byla samozřejmě liška z tý knížky.
"Non! Non! Je ne veux pas d'un éléphant dans un boa. Un boa c'est trés dangereux, et un éléphant c'est trés encombrant. J'ai besoin d'un mouton. Dessine- moi un mouton."

Fakt bych to chtěla studovat. Spolu s holandštinou. Ale to odbočuju, prostě všechno nejlepší, má milovaná sestřičko, ať je tvoje druhá polovina cesty k dospělosti co nejkrásnější!

P.S.: Moje sestřička je nejkrásnější blondýnka na světě, ale protože se internet hemží pedofilama a jinejma divnejma lidma, tak vám jí sem nedám. Prostě mi nepřijde správný uveřejňovat rodinný fotky jen tak...

Le soir de rêve

2011-11-11T18:01:00.000+01:00

Milovaný milující Martin.
Vydařený včerejší večer.
Krásný krevhřející kouřící krb.
Parádní paradajková pizza.
Fakt ftipná Futurama.
Sladcevonící světlo svíček.
Vynikající výběrové víno.
Tichá tajemná tma.

A tak no. Byl to krásnej večer, jeden z nejkrásnějších za poslední dobu...
Never let me go...

Karfiól

2011-11-10T17:39:00.000+01:00

Mám ráda ty dny, kdy si ráno beru krajkový kalhotky a vím přesně proč. Doufám, že se večer a oslava svátku mého milého (ne, nejmenuje se Evžen, slavíme o den dřív :) vydaří a už se strašně těšim.
Jinak začínám bojovat proti nudě a flákání se a začla jsem číst knížky na příjmačky. Chytré vyhýbání se četbě k maturitě, ehm.
Nevěřili byste, jaký neuvěřitelný problém je sehnat v knihovně jakéhokoliv nizozemského autora- ve školní knihovně měli přesně jednu knížku, v městské tři. Vzala jsem všechno a už to pečlivě louskám při každé příležitosti, dokonce mám rozečtené dvě najednou- Soudce Ti od Roberta van Gulika a Statisty od Arnona Grunberga. Kdybyste někdo náhodou zahořel touhou podělit se se mnou o tip na dalšího dobrého píšícího holanďana, tak šup sem s ním. Prosím. Na kolenou docela.
Nedostala jsem pětku z matiky, rozumim si s Adélkou a Anežkou, ještě jsem se neusmrkala k smrti
(i když to brzy hrozí), tenhle týden nám odpadly všechny nultý hodiny a vyšší maturita z francouzštiny se nezdá zas tak těžká. Prostě život jde dál a jde dál docela dobře. Tak snad to chvíli vydrží.

P.S.: Kájooo, už se uzdrav, potřebuju Tebe a Verču a Unijazz a víno a tak!

Every Day With You

2011-11-08T19:58:00.000+01:00

...přezdívaný Crispy.
Tak se jmenuje nový přírůstek do naší mega rodiny. Jako by nestačilo šest dětí, morče, potkan, tenorovej saxofon a bicí, rozhodla se moje matka pořídit si další zdroj nepořádku a hluku.
Strašně jsem nejdřív psa nechtěla a všelijak jsem jí to rozmlouvala. Nechtěla jsem počůranou podlahu a rozkousaný boty a chlupy na všem oblečení a prostě to všecko, co k psovi patří. Ale včera večer jsem přišla domů z kamarádčiny oslavy v Big Lebowskim a v kuchyni jsem našla pelíšek a v něm tohle kouzelný stvoření. Chtěla jsem ho nemít ráda. Nejdřív. Ale ono prostě nešlo odolat. Ikdyž byla Crispy šíleně unavenej z dlouhý cesty do novýho domova a celodenního dovádění s mejma mladšíma sourozencema, stejně se se mnou hnedka pádil seznámit, očuchat mě, olízat mi ruce a pak mě doprovázel na každym kroku.
Tak snad se mu u nás bude líbit :)

Koňmo a podzimně

2011-11-07T07:21:00.001+01:00

Strašně dlouho jsem nebyla jezdit a hrozně mi to chybělo. Včera se mi konečně naskytla příležitost, takže jsem vstávala pořádně brzo ráno a vydala se vlakem za Prahu, do maličké rodinné stáje naší známé.
Vyfasovala jsem mladého anglického plnokrevníka Harouna, kterého jsem si pamatovala z poslední návštěvy ještě jako hříbátko a hřebečka, který lítal po výběhu a nedal se zastavit a zklidnit. No energie měl pořád na rozdávání, takže jsme si vyjížďku opravdu užili a když jsme tryskali přes pole a on začal jít bokem nebo vyhazovat, měla jsem trochu strach, že mě sundá. Ale nepovedlo se mu to :)
Bylo to parádní... Brodit se žlutooranžovym listím, tryskat přes pole a louky, povídat si s ostatníma, užívat si posledních slunečních paprsků... Miluju to.
Ale strašně mě bolí ~~zadek.~~ (aktualizace) úplně celý tělo a všechny svaly a vůbec snad všechno co bolet může.

Fotky bohužel nemám, možná ve středu, kdy tam snad pojedu s M. Ale ráno jsem se nudila cestu ve vlaku a prostě jsem neodolala tomu, zachytit aspoň na mobil to kouzelný ráno...

Punk's not dead podruhé a na živo

2011-11-06T19:31:00.000+01:00

Vskutku rebelský "vohoz" na páteční školní akci na téma disco :)

Punk's not dead!

2011-11-03T21:04:00.000+01:00

Zítra se koná Společenský večer naší školy, oblíbená kulturní událost, kde se oficiálně nepije a neoficiálně se studenti opíjí před vchodem a pak tancujou s vystrčenym zadkem na pódiu, chemikář je unešen a rodiče milostivě přimhuřují oči. A tak no.
Loni jsme to jako septima pořádali my a měli jsme téma "První republika", letošní septimáni zvolili téma "Disco '79". Nejdřív jsem chtěla jít za strašnou disco girl, protože jinak disco neposlouchám a přišlo mi to jako dobrá recese. Zamířila jsem tedy do sekáčů, do New Yorkeru, do Tally Weijl a jinejch disco hadráren, ale kupodivu se mi nepodařilo objevit žádný vhodně ujetý disco hadr, který bych si na sebe v pátek vzala. A když, tak stál příliš na to, že si ho na sebe vezmu jednou a pak poputuje na dno skříně, do koše nebo k mladší sestře.
Chvíli jsem nad tím dumala a pak mi došlo, že nemusim chodit za diskanta. Vždyť rok 1979 nebyl jen rok disca! The Clash vydali London Calling, naprosto stěžejní album. Umřel Sid Vicious, naprosto stěžejní punkáč. A tak jdu za punkerku.Stačilo oprášit glády, najít pár spínacích špendlíků, červenou kostkovanou sukni, roztrhat punčocháče a napsat si na záda "Kill disco, save planet". Haha! Návrat do mých punkových let! :)

Takže si pamatujte, že

Doháje

2011-10-31T21:21:00.000+01:00

Myslím, že bych se sebou měla začít něco dělat. Překonat tu svojí neuvěřitelnou lenost a pohodlnost a pohnout zadkem a vydat se trochu vstříc svýmu štěstí a ne jen čekat, že mi spadne do klína.
Maturita se za mě sama neudělá, příjmačky na vejšku za mě nikdo nesloží a tak podobně.
Měla bych začít číst nějaký knížky (ne že bych nečetla. čtu pořád. ale profesorka do seznamu vybrala zrovna to, co jsem od daných autorů nečetla sakra!), sehnat si zdroje na seminární práce, vymyslet, co přesně a jakým způsobem vytvořím jako umělecké díl(k)o na maturitu z výtvarky, rozhodnout se, na které vejšky se chci hlásit a začít pro to-kurva- něco dělat.

Když ono je tak líně podzimně. Nejjednodušší je sedět u PC s hrnkem čaje, projíždět blogy, koukat na seriály, u kterejch člověk nemusí přemýšlet, hádat se s přítelem po facebooku a říkat si, že bych se měla začít učit na zítřejší testy, že bych si měla jít zacvičit, že bych měla napsat slohovku, že bych měla vyvrtat díru do zdi a protáhnout si do pokoje kabel s internetem, že bych měla...

Ale ne. Zejtra to už nebude žádný že bych měla, zejtra začnu bejt hrozně vzorná a akční.
Fakt žejo.

Vzpomínka na Bretaň...

Těším se...

2011-10-29T10:05:00.000+02:00

...na Vánoce. A celkově na zimu.
Ale jenom na tu pěknou stránku zimy, sněhovou břečku a opožděný tramvaje a chřipky a strašný davy lidí v obchodech- to bych si klidně ujít nechala.
Já se těším na horkou čokoládu a svařák v kavárnách, na Silvestra na horách, na balení vánočních dárků, na pečení perníčků, na krmení racků, na sněhový vločky ve vlasech, na moje narozeniny, na vánoční náladu, na rampouchy a na bruslení a na další ryze zimní záležitosti.
Uvědomila jsem si to, když jsem dneska náhodou našla svoje milovaný brusle a když zároveň mamka dneska začala péct první vánoční cukroví. Linecká kolečka. U nás je totiž vánoční cukroví důležitá součást vánoc a maminka pro naší velkou rodinu začíná péct už na začátku listopadu. Cukroví se tudíž stihne krásně rozležet a pak je nejlepší na světě.

Nikdy jsem vlastně zimu ráda neměla, ale každej podzim se na ní znovu těším s naivní nadějí, že tentokrát bude opravdu víc bruslení, svařáku a perníčků než břečky, chřipek a zmrzlejch prstů u nohou.

Tak snad to letos konečně vyjde.

Zahánění podzimních depresí

2011-10-26T17:00:00.000+02:00

Když je venku hnusně a jste zmrzlí poté, co celý den trajdáte se třídou po všech čertech a když se vám zdá, že ve vašem osobním životě není všechno úplně v pořádku (což zní jak z reklamy na psychologickou poradnu), je nejlepším řešením vyrazit za dobrou kamarádkou.
A to jsem přesně udělala včera. Recept na zahnání špatné nálady je jednoduchý- potřebujete zmíněnou kamarádku, se kterou je vám vždycky dobře, místo, kde je teplo, dobré jídlo a vtipnej film.

Miluju tousty z rohlíků (s kukuřicí uvnitř!), kutilství s Verčou, buráky (interní vtip), Sex ve městě (jenom, když je na to příhodná chvíle), jogurt se sušenkama, chipsy zapomenutý po oslavě narozenin (nutno podávat kolem půlnoci a až když máte vyčištěný zuby) a samozřejmě hlavně Verunku! :)

A pak teda taky strašně pomáhá bazén, sauna a výřivka, což jsou tři příjemné maličkosti, kterými jsme si obě zpříjemňovaly dnešní dopoledne. A budem si tím zpříjemňovat život i zítra. A pozítří. A pořád :)

Čím si vy děláte podzim krásnějším?

Autumn dream

2011-10-26T15:33:00.000+02:00

Je vám smutno?

2011-10-24T18:24:00.000+02:00

Kupte si medvídka mývala! A nebo radši rovnou tohle sladký stvoření. Představuju vám burunduka Buráka, nedávný přírůstek do přítelovy rodiny :)

Another reality

2011-10-23T13:00:00.000+02:00

Nejšťastnější.
Nejspokojenější.
Večeře, svíčky a víno z Champagne, který jsem vyhrála v sázce s Adélou. Nejkrásnější chvíle s tím nejlepším... Nepopsatelný.
Druhá flaška vína a stejně pořád víc opilosti láskou, než opilosti alkoholem. Smích nad nejnesmyslnějšíma nesmyslama. Smyslnost. Smlsli jsme si.
A nakonec to nejlepší usnutí, usnutí v těsném objetí.

Prosím ať tohle nikdy neskončí.

School time - bad time

2011-10-22T12:01:00.000+02:00

Nestíhám, nestačím.
Nebo spíš jsem nestíhala přes týden, teď trávím ospalé sobotní dopoledne naprostým nicneděláním, na všechno mám fůru čas a užívám si, že díky školnímu výletu v pondělí a úterý mám vlastně podzimní prázdniny celý týden a na školní věci teď pár dní nemusím ani pomyslet.
Ve čtvrtek jsem byla v Trafice na víně s Kájou, což bylo hrozně fajn a už se těším na další setkání :)
Včera mi naštěstí odpadl seminář psychologie (na němž je nejhorší, že se koná v pátek devátou a desátou hodinu), takže jsem byla s M.- odpoledne jsme jeli fotit, večer jsme trávili u Futuramy a Partičky v posteli a nějak po desátý jsme se ještě vypravili do non-stop báru.
Kostel na Míráku byl v tý noční mlze při nasvícení strašně kouzelnej, fotila jsem ho, ale kdoví, co z toho vyleze... Nejzvláštnější na včerejší noci (nebo spíš skoro dnešním ránu) byla moje nespavost. Celý den jsem usínala- ve škole, venku, v metru, všude... Vypila jsem postupně tři kafe, trochu energáku a colu a pořád jsem strašně usínala, ale ve chvíli, kdy jsem přišla domů jsem se děsně probrala a najednou se mi vůbec spát nechtělo. Nechápu...

Hodně jsem fotila, ale fotkama vás neobšťastním, neb to všechno bylo jen Yashicou, takže si musím počkat na vyvolání filmu. Už se děsně těším!
Jo a taky bych vám chtěla poděkovat za přízeň, fakt mi dělá strašnou radost každej čtenář a každej komentář, i když píšu hlavně pro sebe a o to, aby to tu bylo tak nějak "divácky zajímavý", se zrovna nesnažím :)

P.S.: Šaty na maturiťák- ano nebo ne?

Kouzelnej prsten

2011-10-19T18:20:00.000+02:00

Žiju si svůj pohádkovej život- kašlu na školu, mám svýho prince, se kterým jsem šťastná, mám výbornej foťák, do kterýho jsem se zamilovala a odpoledne trávím na výstavách a v kavárnách...
A samozřejmě mám svůj kouzelnej prsten, jehož otočením si plním všechna přání. Haha.

Zmiňovanej dream-foťák. Poprvé fotím na film a hrozně mě to baví :) Představuju vám Yashicu, japonskej foťák ze sedmdesátých let, který koupil kdysi můj děda v Tuzexu :)

Zmiňovaná výstava, tedy ta dnešní. Jmenovala se Peep show a všechny informace o ní najdete zde. Není to teda nic světaborného, ale někomu se to třeba do vkusu trefí.. Je to zadarmo, tak pokud budete mít cestu okolo, proč nenakouknout...

33 months

2011-10-16T19:07:00.000+02:00

Slovy třicettři měsíců českých, vypsala bych na složenku do nebes. Nebo spíš do děkovnýho dopisu.
33 měsíců lásky, 33 měsíců radosti, 33 měsíců chyb a 33 měsíců odpouštění.
Milijón trilijón pus a objetí a asi tak sto na třistapadesátopátou biliard lásky.
Extrakt absolutního štěstí.

Děkuju hrozně moc za všecko (i když si to nikdy nepřečteš) a přeju si, ať je těch měsíců ještě nekonečno na druhou (matika mi vždycky šla, víte?).

V sedmém nebi

2011-10-15T19:21:00.001+02:00

nejsem. Ale je mi fakt dobře.
Včera oslava Verunky dvacetin, která byla moc fajn, i když poklidnější, než předchozí ročníky. Ale mě se to fakt líbilo :) Pak trocha spánku ve čtyřech lidech na manželský posteli a dneska dopoledne velmi lehký nakupování. Odpoledne nejlepší- kavárna V sedmém nebi s A. a L., povídání o všem možném, pohoda... Prostě skvělej víkend se skvělejma lidma!

Když mi dáte námět, přestanu s těma nudnejma deníkovejma výlevama. Takže sem s návrhama :)

O myších a lidech

2011-10-12T17:31:00.000+02:00

Nebo spíš o potkanovi a svetru.

Mimochodem, taky vám tohle počasí přijde ideální k jedné jediné věci, a to k ležení v posteli s knížkou? Mě teda jo. Takže se jdu zahrabat do postele s hromadou knížek k maturitě, který jsem si dneska přinesla z knihovny.

Fascinace blbostí

2011-10-11T23:09:00.000+02:00

Obvykle nepíšu články, které by se vyjadřovali k aktuálnímu dění, politice, živelným katastrofám nebo něčemu podobnému. Ne, tady na blogu píšu svoje výlevy, svoje pocity, prezentuju svoje nedokonalý fotky a další přízemní pitomosti.
Ale někdy mám prostě fakt potřebu se vyjádřit, jako třeba právě teď.
Určitě jste všichni zaregistrovali zprávu o nové směrnici EU, která se týká dětských hraček, a pokud ne, můžete se pokochat zde. Nafouknout balonek si můžou děti až od osmi let, zafrkat na klasickou papírovou a všem známou frkačku až od čtrnácti? A do té doby jen s dohledem dospělé osoby?
Připadá mi, že se z nás Evropská unie snaží udělat naprosté dementy. Kam povede přirozený vývoj dětské inteligence, pokud jim budou postupně zakázány snad všechny hračky? Vždyť na každé hračce se dá nalézt něco nebezpečného.
Nebo stačí pominout všechny děsně přechytračené kecy o vývoji dětí a rozhlédnout se kolem sebe- jistě nejsem jediná, kdo občas (ne-li často) potkává i třináctileté dilinky a frajery s cigaretou v puse. Každému snad dojde, že je věková hranice pro frkání na frkačku přinejmenším úsměvná.
Jsem opravdu ráda, že moje šťastné dětství plné balónků a frkaček proběhlo v oněch dobách tmářství a slepé nevědomosti, předtím, než přišla úžasná EU a všechny nás spasila svejma směrnicema o omyvatelnejch plyšovejch medvídcích.

Snad jen ještě perla k zamyšlení na závěr- opravdu je věková hranice pro pohlavní styk patnáct let a věková hranice pro legální frkání frkačkou čtrnáct let?